Strašák umělá inteligence: Čeho se učitelé bojí a co všechno ve školách AI změní
15. října 2023
Reportér 10/2023 · Číslo 110Strašák umělá inteligence: Čeho se učitelé bojí a co všechno ve školách AI změní
15. října 2023
Reportér 10/2023 · Číslo 110Strašák umělá inteligence: Čeho se učitelé bojí a co všechno ve školách AI změní
Hodně lidí se obává, že umělá inteligence slouží žákům a studentům nanejvýš k podvádění při písemkách. Příklady z českých škol však dokládají, že existuje i jiný přístup a že je neudržitelné AI jen tak zakazovat. Nástroje umělé inteligence naopak můžou při výuce pomáhat: lze si díky nim povídat s historickými osobnostmi, usnadňují „vícerychlostní“ přístup v rámci jedné třídy, dají se používat dokonce i při tělocviku. Jejich rozvoj může každopádně znamenat výraznější zapojení studentů.
Vážení prvňáčci, s velkou radostí a úsměvem na tváři vás vítám v naší škole. Vstupujete do nového světa, plného příležitostí a poznání, a já jsem velmi ráda, že mohu být součástí vašeho prvního ročníku…
Takový text nabídl ChatGPT ředitelce Gymnázia Arabská v Praze 6, když ho požádala o úvodní proslov v rámci zahájení letošního školního roku.
Automaticky generovaný projev končil větami: „Všichni jsme tu proto, abychom vám pomohli růst, učit se a stát se tím nejlepším, co můžete být. Jste naše budoucnost a my věříme, že budete na ni pyšní.“
„Prostě takový nanicovatý funkcionářský projev, nešlo to použít,“ konstatuje ředitelka Zdeňka Hamhalterová. Už devatenáct let vede školu, která má v tuzemsku nejdelší tradici ve výuce informatiky – programování se tu učí přes šedesát let. Do sborovny gymnázia v sídlištní čtvrti Červený Vrch nastoupila v devadesátých letech po absolvování Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy právě jako učitelka programování. „Matematická algoritmizace je moje vášeň,“ říká.
Plytkostí textu, který jí dodal chatbot, nebyla zaskočena. „Vyplývá to z toho, jak pracuje: projede spoustu projevů a nějak to seskládá.“ Odvypráví ovšem i podobný příklad s opačným znaménkem: „Míváme tradiční rozloučení s absolventy v Betlémské kapli. Letos v červnu na něm vystoupil jeden z nejlepších žáků a měl nádherný proslov, až jsme se dojali. Když se nám pak svěřil, že si nechal s osnovou poradit od chatbotu, trochu nám to zkazilo dojem.“
Zdeňka Hamhalterová si nicméně uvědomuje, že zakázat studentům používání nástrojů AI nic neřeší: „Musíme dokázat vysvětlit, jak to funguje, v čem nás to obohatí a kde si musíme dát naopak pozor.“ Gymnázium Arabská se už v roce 2021 stalo jednou z partnerských škol pilotního projektu AI Akademie, který organizuje pražský magistrát. Jeho úkolem bylo vyzkoušet učební materiály, s nimiž by mohli pracovat i žáci ostatních středních škol. V uplynulých letech se tak na Arabské věnovali například grafickým výstupům AI nebo zkoumali možnosti použití dronu v různých profesích.
Co se týče „nepovoleného“ použití, jeden vážnější případ nedávno řešili. Student odevzdal závěrečnou esej z angličtiny na úrovni, která neodpovídala jeho znalostem. Když si to nechal učitel prověřit, zjistil, že všechny věty skutečně vytvořil ChatGPT. Ostatně sám student se k tomu přiznal, chtěl si prý vyzkoušet, jakou osnovu mu umělá inteligence nabídne. Jisté zneužití to nicméně bylo, takže nemohl jít k maturitě a musel dělat opravnou zkoušku.
Od školního roku 2023/2024 platí na Arabské upravený školní řád, ve kterém přibyla formulace: „V průběhu vyučovacích hodin může žák používat pomůcky pouze v rozsahu schváleném učitelem.“ Ředitelka Hamhalterová k tomu dodává: „Použití nástrojů umělé inteligence v rozporu s pokyny učitele tudíž zůstává porušením školního řádu. Neznamená to, že je studenti nesmí používat, ale když se řekne, že píšeme test bez nich, musí to předvést.“
K dosud největšímu průlomu v šíření generativní umělé inteligence došlo na jaře letošního roku v souvislosti s ChatGPT, nicméně do školní výuky se rozmach AI promítá již několik let. Své o tom vědí všichni středoškoláci.
Například aplikace Photomath dokáže spočítat téměř libovolný příklad z matematiky či geometrie včetně rovnic vyšších stupňů, matic či integrálů, a to téměř okamžitě. Stačí přiblížit mobil (nebo chytré hodinky) objektivem k zadání, přičemž aplikace, jejíž první verze byla spuštěna před deseti lety, už se postupně naučila přečíst dokonce i ručně psané úlohy.
„Když si chceme ukázat, jestli tahle vychytávka umí spočítat kupříkladu determinant, vyzvu studenty, aby si vzali mobily a nechali si vyjet výsledek, a pak mluvíme o tom, jaké existují cesty k výpočtu,“ říká Zdeňka Hamhalterová, která si vedle své ředitelské funkce ponechala výuku matematiky. „Naši studenti Photomath používají už minimálně dva roky. Zkraje mě to rozčilovalo, protože mi pak nebyli schopni vysvětlit, jak to spočítali. Teď už s tím běžně pracujeme.“
Nejde však jen o matematiku…
„Musíme proměnit způsob, jakým zadáváme práce, a to takřka ve všech předmětech,“ říká učitel dějepisu Lukáš Šlehofer z pražského Gymnázia Na Zatlance, kde vede experimentální výukový program ALT. Jedním z prvních takových opatření bylo zrušení povinných závěrečných prací pro studenty čtvrtého ročníku.
„Přešli jsme na dobrovolnost,“ říká dějepisář Šlehofer a vysvětluje: „Nemá smysl, abychom se přetahovali s umělou inteligencí a řešili, v čem spočívá přínos studenta a co je plagiát, což se poslední dobou hojně stávalo.“
Ve společenskovědních předmětech se s AI snaží na Zatlance pracovat tak, aby byly zřejmé její výhody, limity i rizika. „Nemůžeme se tvářit, že to neexistuje. Každý má dnes mobil, tablet a běžně je používáme. Jen musíme ukazovat, že tam jsou i nějaká úskalí, že například ChatGPT nemůže být jediný zdroj informací,“ říká Lukáš Šlehofer a dává příklad: „Dlouho tam byly informace jen do roku 2021, takže třeba o válce na Ukrajině si zákonitě vymýšlel.“
Na Fakultě podnikohospodářské VŠE v Praze se pro studenty, kteří nastoupí od příštího školního roku, zruší bakalářské práce. „Chceme, aby naši studenti uměli nástroje AI používat, podstatnější než výsledek je v tomto případě proces. Ať mi ukážou, jak formulovali dotaz na chatbot, a řekneme si, jestli by to nešlo udělat lépe,“ říká proděkan Fakulty podnikohospodářské VŠE a zároveň akademický ředitel mezinárodního programu CEMS Ladislav Tyll. Další novinka se týká právě přijímacího řízení do CEMS: místo motivačního dopisu budou zájemci o studium posílat motivační video.
„V případě takzvané frontální výuky, kdy učitel něco vykládá a další hodinu napaří písemné testy, nás může umělá inteligence nahradit klidně už zítra,“ říká s nadsázkou Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia se specializací na informatiku. Dodává: „Navíc bude vykazovat menší chybovost a vůbec větší efektivitu – například žádné přeřeky, mindráky či averze k některým studentům.“
Vystudovaný strojař má za sebou dlouholeté působení na mnoha úrovních tuzemského basketbalu, čtyři roky byl místostarostou Mníšku pod Brdy a je členem expertní skupiny Strategie 2030+, která má definovat priority a cíle vzdělávací politiky. „Naučit se učit a naučit se myslet – kriticky, logicky, informaticky,“ zestručňuje svoji osobní vizi a pokračuje: „Umělá inteligence by nám v tom mohla pomoct, neboť dokáže ušetřit spoustu času, který tradičně věnujeme biflování, drilování a grilování – tím mám na mysli, jak se po studentech zbytečně vozíme, když hledáme jejich nedostatky, místo toho, abychom podporovali a rozvíjeli jejich silné stránky.“
Jeho kolegyně Zdeňka Hamhalterová z Gymnázia Arabská k tomu dodává, že důležité je učit se argumentovat, hledat řešení, obhájit svůj postoj, ustát kritiku. „A zejména v předmětech, kde je žádoucí vyjadřovat vlastní názory a myšlenky, studenta úplně nejvíc obohatí, když slyší svoje spolužáky – tím se motivuje, to ho inspiruje,“ domnívá se. Podle vystudované programátorky bude právě ústní projev tím, co bude tváří v tvář nástupu umělé inteligence získávat větší význam. Týká se to třeba i matematiky: „Spočítání výsledků skutečně můžeme nechat na nějaké aplikaci. Úkolem bude pochopit a vysvětlit, na jakém principu k tomu došla.“
Oba ředitelé vnímají také rizika zneužívání nástrojů AI, spatřují v nich však i příležitosti: „Zvyšuje to nároky na odpovědnost a samostatnost studentů. Pokud za sebe nechají všechno dělat umělou inteligencí, budou bez ní na konci studia úplně ztracení, zkrátka blbí,“ říká Zdeňka Hamhalterová. „Když se ji naučí dobře používat, nebudou ztrácet čas tím, co za ně může udělat nějaký chatbot,“ dodává Radko Sáblík.
Umělá inteligence může zvýšit výkonnost i v případě pedagogů. „Když člověk učí dlouhé roky, vkrádá se do jeho práce rutina. A nástroje AI mu v tomto směru ukážou nové možnosti, někdy se dostaví až něco jako prozření: Aha, vždyť ono to jde dělat i takhle!“ říká Petr Coufal z Katedry aplikované kybernetiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové, který učí učitele, jak zacházet s novinkami v oblasti informačních technologií. „Ukazujeme si, jak zlepšit a urychlit jejich přípravu na hodinu.“
Pro mnohé kantory je prý AI opravdu velký strašák. „Když jim ale ukážu, že si můžou nechat vygenerovat třeba písemky, se kterými se lopotí dlouho do noci, bývají nadšení: Jéé, vždyť je to jednoduché! slýchám pak často,“ pokračuje Petr Coufal v kabinetu plném robotických modelů sestavených z lega.
„Hodně pozornosti věnujeme tomu, jak specifikovat a konkretizovat prompty čili zadání. I já bývám často překvapen, jak ruku v ruce se zpřesňováním toho, co po AI vlastně chceme, roste použitelnost výsledku,“ dodává Petr Coufal.
Taková pomoc se může týkat třeba i tělocviku. „Když si dám se zadáním trochu práci, vyjede mi to cíle hodiny, motivační prvky, všechno rozepsané po minutách,“ říká vysokoškolský pedagog, který současně vede krajskou pobočku takzvaného Digi Centra v rámci celostátního projektu Elixír do škol. „Je to otevřená platforma s dobrovolnou účastí, scházíme se buď tady u nás na fakultě, nebo mě pozve škola a pak bývá přítomen celý učitelský sbor. Sdílíme postřehy a zkušenosti, bývá to velmi kolegiální.“
Sto dvacet školení ve vzdělávacích zařízeních nejrůznějšího typu má za sebou Eva Nečasová, zakladatelka a autorka iniciativy AI dětem. „Pokud tam ředitel nažene celou sborovnu, ocitnou se tam i učitelé, kteří tam vlastně být moc nechtějí,“ říká žena s bohatou zkušeností ze světa počítačových her, programování či 3D tisku, která vede příměstské tábory se zaměřením na informatiku. Doplňuje: „Zaráží mě a mrzí, kolik pedagogů stále vidí v AI především hrozbu, že studenti budou víc podvádět. Ale zlepšuje se to.“
Eva Nečasová doporučuje zaměřit se na to, jak využívat nástroje AI ke zpestření výuky. Tak, aby to děti aktivizovalo a učily se analyzovat problém, hledat řešení, týmově spolupracovat. Také ona zmiňuje i pomoc pro učitele: „Nabízí to skvělé věci pro skupinové vyučování – když učitel potřebuje rozdělit třídu do více skupin, přičemž každá se věnuje trochu něčemu jinému. Stejně tak to pomáhá s individualizací,“ zmiňuje širší téma: jak dát šanci uspět nejtalentovanějším žákům i těm, kteří pro daný předmět vlohy nemají.
Tuto úvahu rozvíjí Petr Coufal z Hradce Králové: „Když procvičuju příklady z matematiky, může mi to vygenerovat deset příkladů vyšší obtížnosti a deset příkladů nižší obtížnosti. Svoji roli to splní: ambicióznější student se vyřádí, přičemž i ten slabší si osvojí aspoň určitou úroveň učiva. Čili každý bude spokojený – včetně pedagoga,“ říká.
I Petr Coufal považuje „průměrování“ za chronický zádrhel českého školství. Zjednodušeně řečeno: ti nejlepší se často nudí, zatímco slabší se trápí. Také s tím nám může AI pomoct.
Kalkulačka, internet, do toho mobily… Také v těchto případech mnozí (nejen) kantoři lamentovali, že mládež zhloupne a svět že míří do pekel. Stejně tak není žádná novinka, že studenti jsou ve využívání technologických novinek vždy o krok napřed.
Zatím nejpodrobnější tuzemský manuál, jak oddémonizovat nástroje umělé inteligence v očích pedagogů i rodičů, nabízí již zmíněná platforma AI dětem.
Prvním doporučeným krokem je stanovení pravidel. „Ale vytvářejme je společně — nejen vedení školy a pedagogové. Nechme děti, aby se podílely na jejich tvorbě, a pokusme se je nastavit tak, aby vyhovovala většině,“ nabádají autoři.
Další bod: „Vzdělávejte se a využívejte kvalitní nástroje.“ O možnosti školení není nouze a jsou zadarmo, stačí se obrátit na Národní pedagogický institut. Na druhou stranu je třeba dodat, že v Česku je zhruba 4 500 škol a stovky tisíc učitelů…
„Uvažujte nad zadáním,“ říká dále návod. „Pokuste se vymýšlet takové úkoly, které podporují kreativitu. Například: Vezmi si na pomoc ChatGPT a vyzkoušej pro svoji práci dvě různá zadání. Následně oba vygenerované texty porovnej.“
A ještě jednou definování pravidel, tentokrát ohledně uvádění zdroje: „Jasně dejte najevo, zda žáci můžou využít aplikace AI. Sdělte jim: Na vypracování úkolu nevyužívej ChatGPT – slouží k tomu, aby sis látku zapamatoval/a.“
Posledním tipem je „důraz na porozumění“: „Získat kvalitní výstupy pomocí AI vždy neznamená zjednodušit si práci, vyžaduje to specifické znalosti a dovednosti. Důležité je umět tento výstup interpretovat a dále s ním pracovat.“
Platforma AI dětem rovněž připomíná, že nástroje AI dokážou vytvářet vzdělávací materiály, jako jsou pracovní listy, kvízy, ilustrace. Následuje neustále se rozrůstající databáze aktivit, her a aplikací, které lze používat i v hodinách výtvarky, hudebky či přírodopisu. Namátkou: Animated Drawings, Gandalf AI, Bird Sounds či Moral Machine – v tomto případě jde o samořiditelná auta a žáci musí rozhodovat, jak se zachovají v různých dopravních situacích.
Anna Bučinská je studentka druhého ročníku zmíněné Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia. Část loňského školního roku strávila jako „tandemová“ učitelka v rámci projektu Studenti do škol – pomáhala učitelům informatiky na základní škole ve středočeských Kolovratech. „Odnesla jsem si z toho poučení, že výuku by potřebovali hlavně učitelé,“ povzdechne si při vzpomínce, jak na školu zavítal nový učitel informatiky a dvě vyučovací hodiny věnoval tomu, jak zacházet s počítačovou myší.
Ve smíchovské škole má Anna na starosti projekt jménem Humanoid, jehož výsledkem bude robot i svou konstrukcí připomínající člověka – bude mít hlavu, ruce i nohy, časem by měl umět chodit také po schodech. „Vložíme do něj interní informace o škole, takže se ho třeba zeptáte: Čau, Pepíku, jsem z 1.A, mám nějaký změny v rozvrhu? A on vám odpoví: Ahoj, druhá hodina se přesouvá z učebny 315 do 210.“ Je prý na samotných studentech, jakými dalšími vědomostmi humanoida nakrmí. Může prý třeba nabízet hodnocení nočních klubů na základě osobních zkušeností a srovnávat cenovou nabídku. „Pan ředitel nám dal jedinou podmínku: nesmí být vyšší než on. Takže to bude robotí trpaslíček,“ dodá Anna.
Ona sama využívá nástroje umělé inteligence hlavně jako pomocníky při programování nebo třeba při psaní osnov školních prací: „Ušetří mi to hromadu času a nervů, protože mi delší psaní moc nejde a nebaví mě.“ Období, kdy AI používala ve škole „na tajňačku“, je podle ní pryč. Jednou prý potřebovala narychlo udělat úkol do literatury. „A protože jsem v tom dost plavala, hodila jsem do chatbotu komplet zadání a doufala, že to projde. Byly tam některé nesmysly, takže nebylo těžké na to přijít. Učitelka mě dost ztrapnila. Už bych to nechtěla zažít znova.“
Společně s ředitelem Radkem Sáblíkem se Anna Bučinská letos v květnu – ještě jako studentka prvního ročníku – vydala za ministrem školství, aby mu předala sadu doporučení k využívání umělé inteligence na základních a středních školách, na jejímž vzniku se podílela společně s dalšími spolužáky. „Umělá inteligence tu s námi už zůstane. Buďte na ni nejen připraveni, ale dobře ji při výuce využijte. Ať už jste učitel, rodič, ředitel, či sám žák, naše materiály vám dobře poslouží v prvních krůčcích i velkých skocích ve světě AI,“ uvádí se v úvodu. Dodejme, že dokument vypracovaný zdola a přijatý oficiálními strukturami (v tomto případě Národním pedagogickým institutem) představuje unikát.
Materiál zmiňuje některá etická dilemata, varuje před nerovnostmi (učitelé by měli dbát na to, aby přístup k technologiím AI měli všichni žáci), připomíná dopady digitalizace na psychiku a osobní soukromí. Zdůrazňuje nutnost kritického přístupu: „Výstupy umělé inteligence jsou často fakticky nesprávné, proto je třeba zajímat se o původní zdroje. Učte se posuzovat jejich spolehlivost a objektivitu.“ Závěr zní: „AI tu není, aby za nás dělala všechnu práci. Pokud ale víme, jak na to, umí být dobrým pomocníkem.“
Smíchovská škola je hodně napřed. Její součástí je startupový inkubátor, hardwarová laboratoř či coworkingové centrum Next Zone, které slouží i jako natáčecí studio (v lednu se tady pod názvem Zavolíme! konala studentská debata s kandidáty na prezidenta). Ředitel Sáblík přistoupil k revolučnímu kroku, když na jeden den v týdnu zavedl samostudium – studenti nemusí do školy. „Základní látku se naučí sami a pak můžeme rovnou diskutovat a probírat to zevrubně,“ říká. Na oplátku zapojuje studenty do chodu školy takovým způsobem, že tu někdy tráví noci i víkendy. Samostatně připravili portál, který umožňuje uchazečům o studium podat kompletní přihlášku digitálně. Vedoucího IT oddělení dělá student, který má pod sebou dvanáct spolužáků.
„Vždycky mě naštve, když vidím v médiích titulky typu České školství s AI zaspalo. Jasně, některé školy se na to vykašlaly, podobně jako na online výuku během covidu, ale házet všechny do jednoho pytle se mi nelíbí,“ říká Bohuslav Hora, zástupce ředitelky základní školy v Bystřici u Benešova.
Učitel dějepisu a informatiky využil ChatGPT v době prezidentských voleb. „Děcka tím žila, tak jsme se zeptali: Kdo vyhraje volby? A ukázalo se, že taková obecná otázka nestačí, protože voleb je spousta, a že se musíme ptát přesněji, čili je potřeba o tématu něco vědět, aby nám mohla být AI užitečná.“
Bohuslav Hora také vzpomíná, jak chatbot beze studu lhal: „Probírali jsme Přemyslovce a zeptali jsme se ho, jak zemřel Václav II. A že prý na bojišti. Když jsme ho přistihli, že takhle blufuje, napsal: Omlouvám se, že jsem poskytl špatnou informaci.“
Bohuslav Hora je přesvědčen, že přizvání nástrojů umělé inteligence do výuky může přinášet užitečná zjištění. „Děti se naučí brát je s rezervou, zároveň nám to zpestří hodinu. Když jsme probírali husitství, dal jsem sedmákům porovnat dva texty – jeden vznikl na základě doložené skutečnosti, druhý vygeneroval chatbot. Žáci měli porovnat jejich pravdivost a byl to pro ně velký problém. Takže si uvědomili rizika své neznalosti.“
Jako obohacení výuky vnímá nástroje AI také již zmíněný Petr Coufal z kybernetické katedry Univerzity Hradec Králové. Dává příklad: „Existují avataři historických osobností, se kterými můžeme pomocí chatbotu poměrně snadno komunikovat. Naposled jsme si takhle povídali s Albertem Einsteinem nebo Nikolou Teslou.“ Studenty to prý bavilo, lépe si některé věci zapamatují a celkově je to lepší, než kdyby jen poslouchali výklad. „Padaly navíc zajímavé otázky, které by mě jako pedagoga vůbec nenapadly,“ dodává Petr Coufal.
Také on připomíná rezervy v inteligenci umělé inteligence: „Nedávno jsme se jí zkusmo zeptali: Proč je žába zelená? Vyspělejší chatbot začal správně připomínat souvislosti s barvivem, zato od jedné hloupé aplikace jménem Dumm-E přišla odpověď: Protože ještě neuzrála. Záleží tedy na tom, jaký nástroj používáme.“
„Tatínek byl ajťák, měli jsme první počítač v ulici,“ říká Eva Nečasová z iniciativy AI dětem. „A protože se mnou často bývala babička, které byl ukradený nějaký digitální well being, jak by se dneska řeklo, mohla jsem pořád trčet na kompu. Mám díky tomu počítačové prostředí ráda, cítím se v něm bezpečně,“ přibližuje zárodky své dnešní práce, která spočívá v šíření povědomí o digitálních technologiích mezi pedagogy.
Když její syn před sedmi lety nastoupil do první třídy soukromé školy, brzy jí došlo, že prioritou v ní bude spíše pěstování zeleniny než digitální gramotnost. „Rozhodla jsem se, že tam budu jeden den v týdnu učit, naštěstí mě nevyhodili,“ pousměje se při vzpomínce na svou technologickou misi. „Nejdřív jsem si myslela, že ty věci dětem prostě řeknu a ony se je naučí. Pak mi došlo, že takhle to nefunguje. A musela jsem si osvojit základy didaktiky.“
Několik prázdnin pak pořádala i příměstské tábory zaměřené na informatiku. „Tehdy jsem frčela na Minecraftu, na který dodnes nedám dopustit a jejž vřele doporučuju školám do výuky. Třeba jsme celý týden tvořili metaverze – děti musely porozumět celému ekonomickému řetězci, definovat pravidla soužití, ukázalo jim to spoustu věcí užitečných pro reálný život,“ vyznává se z lásky k historicky nejprodávanější počítačové hře.
V létě roku 2002 si jako téma pro dětský tábor zvolila umělou inteligenci. „Náš svět to formuje už delší dobu, přes různé doporučovací systémy to používáme deset patnáct let,“ připomíná kontext. Když hledala výukové materiály, narazila na knihu Machine Learning for Kids, která ji nadchla. „Došlo mi, jak přitažlivě a odpovědně se ty věci dají dětem tlumočit. A že není důvod, proč by to nemělo být součástí výuky už na základkách.“
Založila iniciativu AI dětem, díky které získala grant od Pražského inovačního institutu. „Když přišel hype kolem ChatGPT a generátorů obrázků, měli jsme už v ruce propracované materiály, které mohli učitelé okamžitě začít používat,“ zmiňuje důležitý náskok.
Nyní lidé okolo AI dětem získali grant od firmy Google na vytvoření aplikace Learning Management System. Učitel v ní najde metodiky, na jejichž základě zadá úkol, žák ho splní a model vyhodnotí.
„Učiteli pak rovnou přijdou výsledky ke schválení a tohle všechno se ukládá do systému, který na základě získaných dat navrhuje další vzdělávací obsah pro každého žáka,“ říká Eva Nečasová a dodává: „Jsou tam i nějaké herní prvky: jak děti postupují, odemykají se jim postavy, které si s nimi povídají – třeba o programovací aplikaci Python.“ Celý projekt začne vznikat v roce 2024, hotový by měl být v roce 2027.
S obavami, že nástroje umělé inteligence představují hlavně riziko podvádění při písemkách, už tedy zřejmě nevystačíme. „Zejména od rodičů někdy slýchám, že když TO dětem dovolíme používat, přestanou myslet. Neuvědomují si, že to není konec myšlení, spíš začátek jiného myšlení,“ říká ředitelka Zdeňka Hamhalterová z Gymnázia Arabská.
Petr Coufal z královéhradecké univerzity ilustruje neudržitelnost zákazů následující historkou: „V Austrálii před časem rozhodli, že budou uznávat jen školní práce napsané ručně na papír – měli pocit, že takhle získají kontrolu na tím, že autorem je skutečně student, a ne nějaký automat. Vydrželo jim to do chvíle, než patnáctiletý kluk vygeneroval pomocí AI software, který propojil s 3D tiskárnou, jež začala psát jeho rukopisem.“
Překážkou pro rychlejší zapojení nástrojů umělé inteligence může být zahlcenost učitelů. „Často se setkávám s tím, že pořád učí nebo vyplňují tabulky a na nic jiného nemají čas ani síly. Navíc to můžou schytávat od kolegů, kteří by nejraději nic neměnili,“ říká Eva Nečasová z iniciativy AI dětem. Připomíná i zastaralé nebo jinak nevyhovující materiální vybavení.
Do hry může vstoupit ještě jeden překvapivý faktor…
„Vloni v září přišli sami žáci s tím, že by bylo dobré zakázat používání mobilů v hodinách. Předložili to jako návrh do studentské rady, kde má každá třída svého zástupce. Jako ředitelka jsem jejich podnět přijala, prošlo to hlasováním a zavedli jsme to – pro celou školu. Fungovalo to celý loňský rok až překvapivě hladce,“ říká Zdeňka Hamhalterová z Gymnázia Arabská.
Matematikářka a programátorka, která stojí v čele školy zaměřené na informatiku, si naznačený příklon studentů k „oflajn“ světu vysvětluje takto: „Chtějí se něco naučit a samotné je rozčilovalo, když ve třídě pořád něco blikalo a pípalo.“ Dá se z toho odvodit něco obecnějšího, mění se nějak nastavení mladé generace? „Domnívám se, že to vznikalo za covidu, kdy pořád koukali do displejů a sami si uvědomili hrozbu určité závislosti.“
Letos v září se na chodbách Gymnázia Arabská objevil plakát s názvem „Šumava oflajn“. Šlo o několikadenní výpravu, organizovali to tělocvikáři a domluva byla, že mobily zůstanou doma. A zájem byl mimořádně velký. Ředitelka Hamhalterová říká: „Rozumím jim. Mají obavu, aby je technologie nepřerostly a nesvázaly víc, než chtějí. Valí se toho na ně opravdu hodně.“
Podpořte Reportér sdílením článku
Rád jezdí sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí.