Architektura táhne

První říjnovou neděli měli Pardubičtí na výběr ze dvou atrakcí: fotbalisté nastoupili proti sousedům z Hradce Králové a otevíral se areál Automatických mlýnů. Jak jsem mohl na vlastní oči vidět, spokojenější odcházeli fanoušci architektury. Zatímco derby nemělo vítěze (1:1), zmrtvýchvstání industriálního komplexu, jemuž vtiskl podobu architekt Josef Gočár, budilo nadšení.

Stavba z červených cihel, připomínající orientální pevnost, byla dokončena na náklady bratrů Winternitzových v roce 1911. Po ukončení provozu v roce 2013 hledala společnost GoodMills pro nemovitost kupce. Našla ho v roce 2016: manželé Smetanovi za obtížně využitelnou památku na břehu Chrudimky zaplatili dvaadvacet milionů korun.

Lukáš Smetana je architekt, který profesi opustil a podnikal v oblasti bioplynových stanic. Mariana Smetanová je vystudovaná fyzioterapeutka. Mezi budovami začali pořádat kulturní akce či adventní trhy a přemýšleli, jak vdechnout život celému areálu. Následovala jednání s městem a krajem, který od nich podstatnou část nemovitostí odkoupil – i s neobvyklým „břemenem“.

Manželé Smetanovi totiž oslovili trojici renomovaných ateliérů a nechali si vyprojektovat jak rekonstrukci budov, tak vznik zcela nové stavby. Chtěli tím ovlivnit budoucí vzhled jedinečného místa, ale i způsob jeho využití. Výsledek, který kombinuje prostory sloužící umění a vzdělávání (pro školy i veřejnost jsou k dispozici řemeslné a technologické dílny), je mimořádný.

Na otevření přišly tisícovky návštěvníků. Už to je něco výjimečného – stejně jako výše investice, která dosáhla bezmála jedné miliardy korun.