Exotika za humny

Slíbil jsem ženě k narozeninám zahraniční dovolenou u velké vodní plochy. Volba padla na místo označené v mapě jako Görlitz/Zgorzelec. Je tu snad někdo (nepočítám obyvatele Liberecka a zejména Frýdlantského výběžku), kdo si pod názvem tohoto souměstí představí něco lákavého?

Na západním břehu Lužické Nisy leží rozsáhlé a zachovalé historické centrum, jaké dnes v Německu takřka nenajdete. Městu se vyhnulo válečné bombardování a po roce 1989 sem přitekla spousta peněz – mimo jiné od anonymního dárce, který po dobu dvaceti let věnoval půl milionu eur ročně na opravu památek.

Trochu strašidelně působí, jak málo lidí tu žije. Pusté ulice jsme zprvu považovali za znak nedělního odpoledne, ale v pondělí to bylo stejné. Po nádherných náměstích tu a tam projede na kole úředník či školák, auta jsou tu ještě vzácnější. I proto si to tady oblíbili filmaři natolik, že si město nechalo patentovat ochrannou známku Görliwood (vznikaly tu filmy Hanebný parchanti, Předčítač či Grandhotel Budapešť).

Jen kousek od pohádkových kulis leží dva totálně odlišné světy. Za mostem vzniklo poválečným připojením východního předměstí polské město Zgorzelec, do něhož po vysídlení Němců přišli obyvatelé východních teritorií zabraných Stalinem. Není zdaleka tak pohledné jako Görlitz, zato tepe životem.

A pak je tu hnědouhelný důl, který začíná za posledními domy. Těžba skončila v roce 2003, deset let se obří jáma napouštěla a dnes je tu jezero čtyřikrát větší než Máchovo. Lemuje jej cyklostezka a voda je přenádherně čistá. A koupat se tu dá všude.

To všechno sedmnáct kilometrů od nejbližšího českého hraničního patníku.

Fotografie si můžete prohlédnout zde.