Džungle ve vinicích. Nový trend mezi vinaři

Post Image

Džungle ve vinicích. Nový trend mezi vinaři

Play icon
0 minut
I v této zanedbané vinici, která patří bůhvíkomu, se Milan Nestarec cítí dobře. „Sice už je to velký punk a něco takového není náš cíl. Na druhou stranu by mě zajímalo, jak by chutnalo víno z takových hroznů.“

foto Tomáš Binter

Zvlněné vinohrady pod Pálavou každého spolehlivě okouzlí, při bližším ohledání to taková idyla není. „Hrozny jsou krásné, ale pod nimi je mrtvá půda,“ říká Milan Nestarec z Velkých Bílovic a nabírá do dlaně zoranou hlínu, kterou vzápětí odnáší vítr. „Chci to změnit. A nejsem sám,“ dodává. Navštívili jsme vinaře, kteří k révě sázejí stromy, řádky nechávají zarůstat bylinami a mají i další plány: „Pustíme do vinic ovce a prasátka,“ těší se Dominika Černohorská z Pavlova.

Neortodoxní přístup Milana Nestarce naznačuje už sídlo jeho podniku. Místo obvyklých sklepů, kde víno zraje pod historickými klenbami, má sudy uskladněné v plechovém hangáru, který dřív sloužil místní betonárce. „Kdo sem přijede poprvé, myslí si, že se spletl a vjel do autoservisu,“ zasměje se pětatřicetiletý vinař.

„Někdy trochu závidím kolegům, kteří dělají víno v několikáté generaci. Na druhou stranu jsem rád, že mám v mnoha ohledech větší svobodu,“ poznamená a rozhlédne se po moderně vybavené hale. Nemusí se potýkat se schody do podzemí, takže tu práci mohou zastávat i vysokozdvižné vozíky. Požadovanou teplotu obstarává klimatizace.

„Ale teď pojďme do vinohradu, tam vzniká víno,“ pobídne a dodá: „Pokud nemáte šťavnatý hrozen, tady už to nedoženete. Spíš to můžete pokazit.“ Opouštíme labyrint nerezových kádí a trubek, náš průvodce usedá za volant. A vyrážíme po hrbolatých cestách do pozvolných, převážně jižně orientovaných svahů nad Velkým Bílovcem.

Spolu až do lahve

Viniční tratě, které patří rodině Nestarcových, může i úplný laik rozpoznat docela snadno. „Poprvé jsme sekali teprve před týdnem, protože se blíží vinobraní a potřebujeme, aby se tady nedržela vlhkost,“ poznamená vinař, když vejdeme mezi řádky. Na rozdíl od okolních vinic tady totiž není zoraná půda: roste tu tráva. „Vypadá to jako plevel, ale najdete tam zajímavé byliny, které jsou tu odjakživa doma. A další budeme dosazovat, aby to tu ještě víc kvetlo. Chceme sem dostat motýly a další hmyz – prostě život.“

Mluvíme o tom, co by na vinohrad zarostlý trávou řekl tradiční vinař, jakých tady – soudě podle zběžné obhlídky sousedních pozemků – hospodaří většina. „Že vinice strádá, protože jí ostatní rostliny odebírají živiny a vláhu,“ poznamená Milan a dodá: „Což je samozřejmě pravda. Jenomže já si myslím, že aby se urodil kvalitní hrozen, musí být réva malinko ve stresu a zabojovat. Je to jako s námi lidmi – když žijeme v pohodlí, nemáme takové nutkání se předvést a něčím vyniknout.“ Podobné uvažování je pro Milana Nestarce typické. Věří, že víno má odrážet především charakter místa, kde se urodilo – se všemi jeho zvláštnostmi.

Podpořte Reportér sdílením článku