Chalupu z Výstaviště chci v zahradě postaviti

Jednu z nejkrásnějších jevanských vil si grafička a překladatelka Sára Ambrozová vyhlédla před třemi lety. Že se původně jednalo o letní sídlo významného secesního architekta Josefa Fanty, věděla už z inzerátu. Až při prohlídce s realitní makléřkou ale v rohu zahrady objevila další historickou stavbu – mechem obrůstající roubenou chaloupku se šindelovou střechou. Dům by koupila i tak, tohle byl ale příjemný bonus. „Zahradní domek mě okamžitě nadchnul, a to jsem ještě neznala celý jeho příběh,“ vzpomíná Ambrozová.

Příběh, o kterém je řeč, se začal psát na konci 19. století. Asi třicet kilometrů odtud, na pražském Výstavišti. To bylo založeno pro Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891 a celé čtyři roky trvalo, než se tu uskutečnil další srovnatelně ambiciózní podnik. 15. května 1895 se u Stromovky otevřely brány Národopisné výstavy českoslovanské, kterou si za necelého půl roku prohlédly více než dva miliony návštěvníků. Zatímco Jubilejní výstava prezentovala především hospodářskou vyspělost Českého království, byla ta Národopisná oslavou venkova a lidových tradic.

Z vejminku je klubovna

Hlavní atrakci v roce 1895 představovala takzvaná výstavní dědina, vybudovaná ve spodní části areálu zhruba v místech dnešní Bruselské cesty. Návštěvníkům, kteří zleva obešli Průmyslový palác – pro účely výstavy dočasně přejmenovaný na palác Národopisný –, se jako první postavily do cesty valašské chalupy, následovaly ukázky lidové architektury z Hané, Těšínska, Chodska, Vysočiny, Jaroměřska nebo slovenských Čičman.

Srdcem skanzenu byla náves s kostelíkem a rybníkem. Část dřevěných novostaveb měla předobraz v konkrétních budovách, jiné si architekti poněkud zidealizovali nebo se jen volně inspirovali prvky typickými pro jednotlivé regiony. Jedním z autorů výstavní vesnice byl architekt Jan Bedřich Vejrych, který navrhl pojizerský statek odkazující na lidovou architekturu v okolí Turnova. Kromě hlavní budovy ho tvořily i menší hospodářské stavby a patrový vejminek s dřevěnou pavlačí – a právě ten nyní stojí na zahradě jevanského domu zmíněného na začátku článku. „Žádné pevné využití pro něj nemáme, občas v něm pořádáme oslavy a náš mladší syn a jeho kamarádi si tu udělali klubovnu,“ říká současná majitelka.

Jevanský vejminek – což znamená místo, kam hospodář odcházel na odpočinek – ovšem není zdaleka jedinou budovou přestěhovanou z Výstaviště za víc než 130 let jeho existence.