Seržantovo půlstoletí

Sotva odehráli Beatles toho srpnového dne zhruba půlhodinový set jedenácti skladeb, opustili spěšně stadion v pancéřovém voze. O něco později seděli v letadle a na tváři George Harrisona se objevil výraz nekonečné úlevy: „Tak a je to. Už nejsem Beatle…“

Pauza…

Nakonec to s Georgem dopadlo jinak, ale od jara toho roku žili Beatles v podivné schizofrenii. Mezi dubnem a červnem nahráli své do té doby nejprogresivnější album Revolver, kolekci čtrnácti skladeb s řadou přizvaných hudebníků a originálních studiových kouzel. George Harrison dostal nevídaný prostor na tři vlastní – mimochodem velice osobité – skladby a pro Ringa složili John s Paulem popěvek o žluté ponorce.

Nástrojové obsazení, aranžmá i zvuková podoba nahrávek vylučovaly živé provedení a Beatles albem potvrdili svůj trvalý hudební a povšechně umělecký vzestup. S tím ostře kontrastoval jejich zájezdový program. Letní „světové“ (Německo, Japonsko, Filipíny) a navazující americké turné znamenaly únavné harcování po halách a stadionech, kde často sami sebe neslyšeli – a pokud se slyšeli, měli dojem, že hrají a zpívají stále hůř. Navíc se stali terčem nejrůznějších výhrůžek a útoků. Na Filipínách strkance, pohlavky a kopance od rozhořčených místních, podle nichž Beatles neprojevili patřičnou úctu manželce diktátora Marcose. V USA pak hysterické reakce na Lennonovu poznámku, že jsou momentálně mezi mládeží populárnější než Ježíš Kristus. Manažeru Epsteinovi řekli jasně: S ježděním končíme. A George ještě přitvrdil, když pohrozil, že skupinu opustí.

Po koncertě v San Francisku se Beatles rozprchli jako školáci na tříměsíční prázdniny. Brian Epstein se zapřisáhl, že žádné další turné nebude, a George přehodnotil své rozhodnutí odejít z kapely. Se svojí tehdejší ženou Pattie odjel do Indie studovat hru na sitár a cvičit jógu. John Lennon vyhověl nabídce režiséra beatlovských filmů Richarda Lestera a přijal menší roli ve filmu Jak jsem vyhrál válku natáčeném zčásti ve Španělsku. Ringo se rozhodl věnovat rodině a společně vyrazili do Španělska navštívit Johna. Paul McCartney s cestovním manažerem a kamarádem Malem Evansem směřovali do Francie a Španělska, odkud odletěli na krátkou návštěvu Afriky, do Keni.

… a znovu do práce

Na samém konci listopadu se sešli v nahrávacím studiu Abbey Road v Londýně. Přestávka a odpočinek jim viditelně prospěly, byli zase plní energie, nápadů a chuti do práce. Johnova Strawberry Fields Forever a Paulova Penny Lane měly být prvními kamínky v mozaice nového alba. Složitě vrstvené, doplněné dalšími nástroji a následně elektronicky upravené nahrávky plné obrazů a vzpomínek na Liverpool jejich dětství. Ale ani hvězdy kalibru Beatles nemusejí obstát tváří v tvář obchodním zájmům. Firma EMI usoudila, že potřebuje nový singl, obě nahrávky skončily na malé desce, a Brouci tak byli znovu na začátku. Z prosincových frekvencí zbyla už jen Paulova „kabaretní“ When I’m Sixty-Four, a tak během prvních tří měsíců roku 1967 pořídili dalších dvanáct nahrávek.