Diktátoři pořád dokola

Vítězství strany Smer Roberta Fica v zářijových slovenských volbách se zdá být nepochopitelné: otevírá náruč směrem k Putinově diktatuře. Po čtyřiceti letech zkušeností se Stalinem a Brežněvem? Stačí ale pár kapek černých politických sil navíc a po volbách otevřeme tu náruč i my. Něco tak přirozeného, jako je odpor k diktatuře, je stále vzácnější zboží.

Proč je v demokratických zemích lepší život, proč je tam víc blahobytu a bezpečí? Protože v nich nevládnou lidé, kteří po mnoho desetiletí vládli nám a drželi se u moci slibováním toho blahobytu, jaký je na Západě. To nikdy nedokázali splnit, ačkoliv znali „vědecké“ učení Marxe a Lenina. Dodnes nemohou pochopit, proč „slibovaný ráj“ nestvořili. Důvod jim unikl. Bez svobody se ráj stvořit nedá, leda peklo. A to se jim dařilo. Diktátoři nejsou vynalézaví. Slibují, co všechno za lidi zařídí, co vybudují, a nakonec skončí v pekle i se svým spravedlivým světařádem, jaký svět ještě neviděl. Jsou útoční, rozkřičení a vyhrožují nepříteli, kterého musí před lidmi odhalit. Slibují, že ho, až budou mít moc, potrestají. Když ti chcípne koza, řeknou ti, kdo to zavinil, a prohlásí, že za jejich vlády se to zakáže. Chystají už teď na kozy a viníky ostrý zákon. Pak podle něj zavřou tebe.

Čelným představitelem a symbolem dnešní diktatury je Putin. I on hlásí, že dá světu „nový pořádek“. Svět je, vykřikuje, prolezlý kolonialismem, nihilismem, je degenerovaný, nemravný, zvrhlý, hnije a potřebuje záchranu. Jedním slovem, je to svět demokracie a svobody, co Putin chápe jako hnití. Putin ví, jak na to. Je povolán svět napravit. Ach, bože, už zas jeden. Není první, kdo říká takové pitomosti. A není první, komu to dost lidí, v tomto případě Rusů, věří. Kolik vládců před ním to už slibovalo. Kolik krve a mrtvol kvůli tomu už bylo. A teď zraje další taková apokalypsa. Ano, Putin je perverzní šílenec, necouvne a nevzdá se. Jeho éra nepomine jen tak. Až ho zabijí, budou sčítat nové potoky krve a nová, dosud neznámá utrpení. Přínosem toho pekla bude jako vždy holé nic. Ukrajina je první krok.

Mnozí Rusové, nevím proč, diktátory milují až k hořkým koncům. Snad že utrpení je jediná jistota života na Rusi, kterou jim nikdo nevezme. Životem bez utrpení se tam asi pohrdá. Putinova kritika komunismu: Stalin nesmetl včas USA, ač vojáků měl dost. Já to napravím. Co si od koketování s Putinem slibují mnozí voliči v demokratickém státě jako Slovensko, je smutná záhada. Dějiny mají odjakživa smysl pro podivný škleb. Slovenský stát, někdy na Slovensku vzývaný jako první stát Slováků, vyhlásil 12. prosince 1942 válku USA. Tu nikdo nikdy neukončil. Je-li dnešní Slovenská republika pokračovatelem onoho Slovenského státu, válka běží dál. Každý chápe, že Slovenský stát byl stvořen Hitlerem a s ním také zmizel. Dnes slovenští politici, kteří se ho zastávají, na USA rádi útočí. Mohli by vyvolat duchy zla z minulosti a ocitnout se v situaci, že by museli s USA tu zapomenutou kapitulaci podepsat.

Je to bláznivá úvaha, ale svět blázen je. V každých volbách je částečně úspěšné i to dříve vyzkoušené, co přineslo lidem utrpení. Řeklo by se – nový světový pořádek z rukou bláznů už nikdo chtít nebude. A chce. Proč se Putin opičí po nacismu, který Rusko plánoval vyhladit? Nevím. Dívám se na staré filmy a divím se: Tyto pitvorné šašky bral někdo vážně?

Je to pořád dokola.