Vzpoura hypotalamu

Když jsem ještě pracoval jako novinář, jeden můj kolega to nazval „nemocí neprolitých slz“. Ve sportovní rubrice to předělali na „nemoc nepropocených dresů“, což byla taky pravda, i když to neznělo zdaleka tak poeticky; co byste taky chtěli od řízků ve sportovní redakci. Ale do háje s poetikou – co se mě týče, mohl bych klidně mluvit o „nemoci prozvracených nocí“.

Takhle nás to učili už na fakultě. Když chceš mluvit o nějaké komplikované věci, skoč do toho po hlavě. První odstavec máš na to, abys čtenáře přiměl číst ty další, kde se ti snad podaří vysvětlit, o co vlastně jde.

Jenomže já už pěkně dlouho žádný novinář nejsem, takže si klidně můžu dát pohov. Z redakce jsem odešel před třemi roky na volnou nohu. Pronajímal jsem byt po babičce a myslel jsem si, že když napíšu pár článků měsíčně a přeložím něco málo na obal od zubní pasty, vydělá mi to na živobytí. A kdoví, třeba někdy něco dostanu i jako spisovatel. O to totiž šlo hlavně: vyskočit z té novinářské montovny světa a zkusit psát něco jiného, opravdového – ne, ušetřete mě toho a neptejte se, co to znamená. Prostě mi bylo už pětatřicet a viděl jsem za sebou jenom kouř ze špatně seřízenýho výfuku.

„Tak o tom něco napište,“ překřížila dnes nohu přes nohu místní psycholožka, když jsem jí oznamoval, že nás večer čeká stand up comedy. Člověk musí mít odvahu nebo postrádat soudnost, aby nabízel stand up někde, kde se málokdo postaví, a říkal tomu comedy. Ale ta psycholožka se mi docela líbí – věděla jste to? –, takže píšu a mačkám ze sebe vtipy jako citronovou šťávu. Prý to může mít terapeutický efekt, asi jako vitamin C.

No, podle těch žurnalistických pouček je nejspíš nejvyšší čas předhodit vám kus kontextu. Určitě si ještě pamatujete tu pandemii koronaviru. Kdo tvrdí, že jeden člověk nemůže změnit svět, ten nikdy nejedl polívku z nedovařenýho netopýra – jo, to myslím. A možná se vám i vybaví, jak prozíravý hlasy huhňaly, že koronavirus nás aspoň připraví na skutečnou globální epidemii, ve který už se bude umírat ve velkým. Tak tyto prozíravý hlasy byly vedle. A nejde o to, že bychom se nepřipravili, paní terapeutko. Já měl doma v krabici se zimními čepicemi asi dvacet respirátorů a v koupelně megapack jednorázových rukavic.