Věčné chemikálie. Nepromokavé, nepřilnavé. A taky toxické

Post Image

Věčné chemikálie. Nepromokavé, nepřilnavé. A taky toxické

Play icon
18 minut

foto ČTK/Profimedia.cz

V předmětech běžné denní spotřeby se nacházejí chemikálie, které se vodou, vzduchem a čistírenskými kaly dostávají do přírody a nenávratně ji kontaminují. Říká se jim proto „věčné chemikálie“. Bojují proti nim některé státy USA a některé země Evropské unie by je chtěly plošně zakázat, protože způsobují celou řadu plíživých onemocnění. Chemičky už teď bojují za výjimky a odklady.

Míchaná vejce bez připálenin, horská túra v dešti, z níž se turisté vracejí úplně suší, gauč, ze kterého skvrnu od kávy jednoduše setřete kusem navlhčeného hadru, perfektně namazané běžky, na něž se nepřichytává sníh, nebo sáček s hranolky nepropouštějící mastnotu. Na to všechno jsme už dnes zvyklí.

Vědci však varují. Cena, již platíme za „nepřilnavost“ či „nepromokavost“, je vysoká. Těchto vlastností totiž nelze docílit bez použití chemie, která je dnes už nejen na úrovni Evropské unie, ale i v některých státech USA považována za značně rizikovou pro zdraví a planetu.

Jedná se o takzvané perfluorované a polyfluorované látky, jindy také přezdívané „věčné chemikálie“ nebo stručně PFAS. Tyto chemikálie, jejichž skupina čítá dle odhadů až 12 tisíc zástupců, jsou prokazatelně pro lidský organismus toxické. Navíc jsou v životním prostředí de facto nerozložitelné kvůli vazbě uhlíku a fluoru: odtud pochází i označení „věčné“.

„Produkujeme látky, které tady s námi budou na věky věků, a navíc vykazují nějaké toxické účinky. Všechny se vážou na proteiny, narušují buněčné cykly a makroskopicky způsobují různé choroby. Vyšlo to najevo už před dvaceti lety, kdy v Západní Virginii toxický odpad obsahující PFAS kontaminoval obrovskou oblast,“ říká ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Tomáš Cajthaml s tím, že následovala velká epidemiologická studie na 70 tisících lidí, kteří nevědomě pili vodu kontaminovanou PFAS.

Studie ukázala, že „věčné chemikálie“ způsobují několik zdánlivě nesouvisejících chorob, jako jsou vysoký tlak v těhotenství, chronické onemocnění střevní sliznice zvané ulcerózní kolitida, rakovina štítné žlázy či rakovina varlat nebo vysoký cholesterol.

Události před pěti lety zachytil i hollywoodský film Dark Waters, tématem se zabývá i americký dokument The Devil We Know (Ďábel, kterého známe).

Přečtěte si také

Chemičky vědí

První PFAS, konkrétně PFOA (perfluorooktanová kyselina, též C8), vynalezla americká firma 3M ve čtyřicátých letech minulého století. O toxicitě svého produktu, který prodávala firmě DuPont k výrobě TeflonuTM, později Chemours, věděli její zaměstnanci nejméně od sedmdesátých let.

Když se pak s odstupem času díky soudním sporům a na veřejnost uniklé interní dokumentaci dostaly látky s osmi uhlíky (C8) na listinu zakázaných látek Stockholmské úmluvy, firma se pak zaměřila na kratší alternativu „šestiuhlíkových hadů“ (C6).

„Byla to jen hra o čas, protože C6 nejsou v důsledku o nic méně perzistentní v prostředí a živých tkáních a jejich nebezpečný vliv na zdraví všech stvoření, která se s nimi setkají, se neliší od C8. Tato šestiuhlíková alternativa ovšem v outdoorovém oblečení a vybavení převažuje dodnes,“ říká lékařka a etička Klára Matoušková, působící v USA v neziskové organizaci Environmental Defense Fund.

Vědci, neziskové organizace i některé státy jako Nizozemsko či Dánsko usilují na úrovni Evropské unie kvůli toxicitě a velikosti celé skupiny o její plošný zákaz. Zatím jsou zakázány pouhé dvě látky. Od února 2023 se měl seznam postupně rozšířit o dalších 200. Jenže ačkoli se zprvu zdálo, že Evropská unie je plošnému zákazu nakloněna, poslední informace dle britského deníku The Guardian ukazují na to, že úředníci začínají podléhat masivní lobby chemických společností, a v současné době to vypadá, že by se mohlo zakázat jen jedno procento produktů, tedy prosadila by se ta nejmírnější varianta.

Silná lobby proti striktnějším opatřením přichází například z Německa či Belgie, tedy západních zemí, kde mají chemický průmysl tradičně silný. Jak ukázal investigativní projekt deníku Le Monde a sedmnácti dalších evropských mediálních titulů, jehož závěry byly publikovány v únoru 2023, koncentrace PFAS je v těchto zemích daleko vyšší než v Česku.

I Češi ale mají místa se zvýšenou koncentrací, například letiště, kde trénují hasiči či vojáci a používají hasičské pěny. Zároveň se chemikálie dostávají do vody a ovzduší ze spotřebního zboží. „PFAS jsou mikropolutanty. Jsou toxické už při nízkých koncentracích, ‚krásně‘ se šíří po celé planetě, najdete je v každém oceánu, řece, na každém kontinentu a v krvi každého člověka,“ líčí vědec Cajthaml.

PFAS jsou dále k nalezení v povrchových i podzemních vodách, pitné vodě, v čistírnách odpadních vod a v čistírenských kalech, ve výluzích ze skládek odpadů, v sedimentech, půdě, atmosféře nebo domovním prachu.

Člověk je přijímá především v potravě a vodě, při konzumaci kontaminované vody a ryb a mořských živočichů. Obavy představuje i konzumace potravin, které jsou v kontaktu s materiály obsahujícími PFAS, což jsou některé potravinové obaly nebo kuchyňské náčiní.

Alarmující nálezy PFAS v krvi evropských teenagerů ukázal biomonitoring HBM4EU (The European Human Biomonitoring Initiative) – 14 procent vzorků krve přesáhlo doporučený zdravotní limit dle Evropské agentury pro bezpečnost potravin.

Nedávná studie kalifornských výzkumníků zveřejněná v časopise Environmental Health Perspectives zase poukazovala na to, že mnoho škodlivých chemikálií bylo i v krvi 302 těhotných žen. Nejméně 97 procent vzorků obsahovalo látky PFAS.

Samotné limity pro lidi a životní prostředí jsou ale zatím nedokonalé s ohledem na nejasný status celé skupiny. Pro ovzduší či půdu nejsou stanoveny vůbec, u pitné vody a potravin se koncentrace monitorují.

Přečtěte si také

Mokří, ale zdraví

V Česku se problematikou hodně zabývá nezisková organizace Arnika. Ta zkoumala výskyt a koncentrace PFAS například v dětských outdoorových rukavicích a čerstvěji i v bundách.

U testu rukavic z roku 2020 byly prokázány rizikové látky u dvou párů zimních rukavic pro děti. O dva roky později si Arnika nechala zanalyzovat i dětské outdoorové bundy. „Věčné chemikálie“ byly nalezeny v 9 z 10 vzorků. V testu propadl vzorek značky NordBlanc. Nejlépe si naopak vedla bunda české společnosti Alpine Pro.

„Použití jedněch z nejtoxičtějších látek, které otravují pitnou vodu, je v případě dětského oblečení zbytečné. Vodoodpudivá vrstva na povrchu bundy se po několika vypráních postupně vymývá, čímž se tyto látky dostávají do vody a dále do životního prostředí. Přitom většina zákazníků takto dokonalou funkčnost bundy při každodenním nošení ani nevyužije,“ komentovala výsledky vedoucí spotřebitelských kampaní Arnika Karolína Brabcová.

Alpine Pro uvedla na trh kolekci bez věčných chemikálií už v roce 2018. Vzhledem k nespokojenosti některých zákazníků s promokavostí bund ošetřených náhradami PFAS se ale nakonec rozhodla používat povrchovou úpravu bund s obsahem PFAS ještě u deseti procent bund pro dospělé.

„Když jsme přestali látky v bundách používat, lidé nám volali a psali rozhořčené e-maily. Například na túře v Tatrách jim prý bunda nasákla a po pěti minutách deště vážila dvě kila. Proto jsme v dalších sezonách změnili část používaných materiálů z PFC free (PFC je starší označení PFAS – pozn. red.) na PFC C6, aby byla funkčnost alespoň částečně zachována. Nicméně pokud bude lepší alternativa, rozhodně jsme připraveni stávající řešení nahradit,“ sdělil před časem zpravodaji Ekonews Václav Hrbek, majitel a zakladatel značky.

I výrobcům by tak mohla život zjednodušit plošná legislativní opatření. Například americký stát Kalifornie má zákon zakazující použití a prodej textilních výrobků ošetřených PFAS a i v Evropě se najdou průkopníci.

Přečtěte si také

Fastfoody a nádobí

PFAS se bohužel vyskytují i v materiálech, které přicházejí do styku s potravinami. Další testy Arniky například prokázaly „věčné chemikálie“ ve zkoumaných obalech z řetězců Bageterie Boulevard, KFC a McDonald’s.

Tyto látky se při výrobě obalů přicházejících do styku s mastnými potravinami používají vcelku běžně. Třeba McDonald’s se loni v lednu zavázal, že přestane toxické obaly používat do roku 2025 ve všech svých restauracích po celém světě. A například Dánsko legislativně zakázalo používání PFAS v potravinových obalech už v roce 2019.

Nedávno zase belgičtí vědci odhalili, že PFAS se nacházejí ve zdánlivě ekologičtějších náhradách plastových brček, a to papírových či bambusových. Studie byla publikována v časopisu Food Additives and Contaminants.

Dalším tématem jsou teflonové nebo obecně nepřilnavé pánve. Odborníci je radí používat spíše sporadicky a také pouze ve výborném stavu. Při prvním škrábanci by se jich lidé měli zbavit.

Zároveň to, že je na pánvi napsáno PFAS a PFOA free, nemusí vůbec nic znamenat. „V tomto případě nás příliš nezajímá, jaký skvělý přírodní materiál (žula, diamant, granit atd.) uvádí výrobce ve složení, důležité je, aby neobsahoval PTFE (polytetrafluoretylen/teflon) v nepřilnavé směsi, což většina pánví s nepřilnavým povrchem obsahuje. Mnohdy se na to musíte výslovně zeptat, protože výrobce to obvykle neuvádí ve složení,“ radí Pavla Pavlištová, zakladatelka spolku Svět non toxic, platformy sdružující ty, kdo chtějí nakupovat výrobky bez chemie, na instagramu. Jako „zdravou variantu“ doporučuje například litinové pánve.

Přečtěte si také

Věčná bílá stopa

Další oblastí, ve které se PFAS běžně vyskytují, jsou nejrůznější lyžařské vosky. „Používání vosků s obsahem PFAS může způsobovat kontaminaci i odlehlých vysokohorských zdrojů pitné vody, které se často nacházejí v národních parcích či chráněných krajinných oblastech,“ říká Jaroslav Semerád z Mikrobiologického ústavu AV ČR. „Námi naměřené koncentrace PFAS ve sněhu odebraného z běžkařských stop dosahují přibližně dvacetkrát větších hodnot, než lze pozorovat ve Vltavě v centru Prahy,“ dodává Cajthaml.

I když se vosky na celkovém poškozování životního prostředí PFAS nepodílejí dramaticky, podle vědců si jimi zbytečně zanášíme zachovalou přírodu ve vyšších polohách a následně i vodu.

Profesionální lyžaři si dopady mazání lyží uvědomují. Mezinárodní lyžařská federace (FIS) nicméně loni v srpnu oznámila, že úplný zákaz vosků obsahujících PFAS v závodech odkládá až na sezonu 2023/2024. Fluorovaných vosků se původně chtěla zbavit už v sezoně 2020/2021. Odklad ale vysvětluje nutností zdokonalení testovacích zařízení v kontextu nových, bezfluorových vosků, chce údajně získat čas pro „ochranu integrity soutěží FIS“.

Změna bude mít navíc pozitivní dopad na zdraví servismanů. Ti se nyní proti fluorové chemii chrání respirátory, protože vosky obsahující PFAS mají v přímém kontaktu negativní vliv na jejich zdraví.

Přečtěte si také

Z kalů do salátu

Jedním z hlavních důkazů, že jsou v Česku „věčné chemikálie“ problematické, je jejich přítomnost v čistírenských kalech. „Analyzovali jsme přes čtyřicet čistíren v Česku a zjistilo se, že kaly jsou masivně kontaminované,“ říká k tomu Cajthaml.

Podle něj jsou „věčné chemikálie“ v kalech v milionkrát větších množstvích než v pitné vodě. „Je zajímavé, že kaly v malých čistírnách nebyly tolik kontaminované, ve velkých ano. Neříkám, že vše přejde do obilí a my to sníme, ale nějaké simulace jsme si už dělali. A i kdybychom se spletli o několik řádů, stačilo by vám pozřít kilogram hlávkového salátu pohnojeného kalem z větších měst a jste na týdenním limitu,“ říká vědec.

Podle Matouškové není boj o zákaz PFAS hrou na zpátečnické, opatrné regulátory a hrdinně pokrokové chemiky. „Ví se, že hrajeme o zdraví a přežití, padouch, nebo hrdina. Nejistoty a hrozby dnešního světa zřetelně napovědí, že je praktické být fyzicky zdravý a mít schopnost vzít rozum do hrsti. Nebo se dokázat přirozeně množit a přivádět přirozeným těhotenstvím a porodem na svět zdravé děti. Čím více perfluorovaných látek v těle a prostředí, tím je tohle všechno méně jisté. Proto je dobře, že firmy české i zahraniční naskočily na PFC free vlnu, a ještě lepší bude, když zůstanou obezřetné i vůči všem ostatním, zdánlivě zázračným technickým řešením, kterých na nás jistě číhají celé dlouhé řady,“ shrnuje Matoušková.

Autorka pracuje pro server Ekonews.

Podpořte Reportér sdílením článku