Ano, začaly problémy, my jsme ale stále vděční. Dvě uprchlice z Ukrajiny
10. září 2023
Reportér 09/2023 · Číslo 109Ano, začaly problémy, my jsme ale stále vděční. Dvě uprchlice z Ukrajiny
10. září 2023
Reportér 09/2023 · Číslo 109Ano, začaly problémy, my jsme ale stále vděční. Dvě uprchlice z Ukrajiny
Více než rok a půl uplynulo od začátku války na Ukrajině, kterou napadlo Rusko. V Česku stále žije řada ukrajinských uprchlíků – třeba vědkyně Alla se dvěma syny nebo Anastasija, která pracuje v automobilce a současně působí v ukrajinských organizacích. Velkou vlnu české solidarity překryly konflikty poslední doby, někdy i drsné. Novela zákona současně ztížila podmínky pro uprchlíky. Co o tom všem říkají Alla a Anastasija?
Vědkyně Alla pochází z ukrajinského Charkova, nyní pracuje ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy ve Zbraslavi na kraji Prahy. Anastasija žila v Žitomiru, nyní je zaměstnaná v Mladé Boleslavi v tamní automobilce, nedávno ji povýšili. Současně působí v organizaci Hlas Ukrajiny.
Obě ženy, Alla i Anastasija, utekly do Česka z Ukrajiny kvůli válce, kterou rozpoutal vládce Ruska Vladimir Putin.
Čtyřicátnice Alla přicestovala do Česka 11. března 2022 se svými dvěma syny, menším Romanem a teenagerem Ivanem. Jejich Charkov se na počátku invaze ocitl téměř na frontové linii, výbuchy byly slyšet každou chvíli. „Moc jsme se báli, bylo to děsivé a hrozně hlasité,“ vypráví. Deset prvních dní války bydlela prakticky jen v malé chodbě domu, protože nebylo bezpečné pobývat v místnostech, které mají okna. Se dvěma syny a dvěma malými batůžky odešla do Česka přes Dnipro a Lvov za pomoci neziskových organizací. Manžel, na něhož se vztahuje mobilizační povinnost, i rodiče zůstali na Ukrajině.
Pětadvacetiletá Anastasija Sihnajevská pochází z Žitomiru na severozápadě Ukrajiny. Vzpomíná, že se 23. února 2022 procházela po rodném městě a přemýšlela, že se brzy usadí: vždyť v práci dostala lepší pozici. Druhý den tamní letiště bombardovali Rusové… Přestože její strýc zahynul v roce 2015 při obraně části území Ukrajiny a od studentských let občas vídala přijíždět rakve, nečekala, že válka do jejího života zasáhne v takové míře. Klíčovým okamžikem, kdy se vydala na cestu na západ, bylo, když se její otec rozhodl bojovat – a přál si, aby zbytek rodiny odešel do zahraničí. „Řekl mi, že si musím něco vymyslet tak, abych byla v bezpečí a zároveň mohla pomáhat rodině, a že pokud na mě spadne bomba, moc velká pomoc to nebude,“ vypráví Anastasija. Volba padla na Česko mimo jiné proto, že kdysi pár měsíců pracovala jako dělnice v automobilce v Mladé Boleslavi. Bývalí zaměstnavatelé se jí po vypuknutí ruské invaze v únoru 2022 sami ozvali s tím, že vědí, co se u ní doma děje, a s nabídkou, aby znovu přijela do Česka. Její matka opustit Ukrajinu odmítla.
Jak se Alle a Anastasiji žije v České republice více než rok a půl po začátku války? A jak vnímají vztahy mezi ukrajinskými uprchlíky a českými občany za situace, kdy se objevuje stále více zpráv o konfliktech?
Podpořte Reportér sdílením článku
Vystudovala žurnalistiku na Karlově univerzitě, na Fakultě sociálních věd pokračuje v magisterském studiu. Přispívala do různých českých i zahraničních médií – například do Respektu, Deníku či na web magazínu Balkan Insight.