Trump. Dojem strašný, skutečný výkon lepší

Je obtížné předpovídat výsledek listopadových prezidentských voleb, v nichž proti sobě kandidují dosavadní republikánský obyvatel Bílého domu Donald Trump a jeho demokratický soupeř Joe Biden. Začátkem letošního roku, kdy americká ekonomika šlapala na plný plyn, nezaměstnanost byla na historickém minimu a republikány ovládaný Senát promptně odmítl demokraty chabě připravený pokus o impeachment prezidenta, se zdálo jisté, že Trump má znovuzvolení v kapse. Nahrával tomu i rozkol uvnitř Demokratické strany mezi centristy a radikální levicí, jejímž mluvčím se stal socialistický veterán Bernie Sanders i někteří mladí členové Kongresu.

V březnu ale USA tvrdě zasáhla pandemie koronaviru, kterou Trump evidentně podcenil. Ekonomika se propadla do hluboké recese. Demokraté se naopak v primárkách shodli na kandidátovi, který je přijatelný i pro středové voliče, a karta se začala obracet. Z průzkumů veřejného mínění pořízených měsíc před volbami vyplývalo, že Biden mířil do voleb jako jasný favorit. Začátkem října pak nemoc zasáhla i prezidenta Trumpa. Byl eskortován do nemocnice, kde dostával léky i kyslíkovou podporu. V den, kdy dopisuji tento text, se vrátil do úřadu, zjevně ve snaze demonstrovat novou energii a tím i zvrátit špatně se vyvíjející preference. Určité známky oživení vykazovala i ekonomika. Ať už volební výsledek dopadne jakkoli, je namístě se ohlédnout za Trumpovým prvním prezidentským obdobím. Jeho zvolení na podzim 2016 bylo obrovským překvapením. Realitní magnát a podnikatel v oblasti televizní zábavy a hazardu, muž s pověstí bezpáteřního egoisty a mediálního klauna, vstupoval do volebního klání jako outsider, kterého elity nebraly vážně. V republikánských primárkách však vyřadil ze hry všechny respektované a stranickým establishmentem podporované soupeře a ve finále pak porazil i Hillary Clintonovou, favorizovanou prakticky všemi průzkumy veřejného mínění. Voliče oslovil nejen svým energickým, prostořekým a bojovným vystupováním, ale především sliby, s nimiž se obracel na „mlčící většinu“ Američanů z nižších středních vrstev.

Hlavní heslo jeho kampaně, které si vypůjčil od svého předchůdce v úřadu Ronalda Reagana („Vraťme Americe její velikost“), cílilo na podlomené sebevědomí lidí v americkém vnitrozemí, které dřív spojovala a motivovala víra v „americký sen“, ale kteří se v poslední době cítili přehlíženi a marginalizováni elitářskou vrchností ve Washingtonu a pokrokáři ve velkých městech na východním i západním pobřeží. Trump jim dal novou naději. Někteří v něm viděli muže, který přenastaví poměry v institucích nepřiměřeně zasahujících do jejich životů a zároveň na jejich úkor stranících různým menšinám, skupinovým nárokům a identitárním akcím. Jiní naopak uvěřili, že Trump svým tvrdým přístupem vůči Číně nebo Mexiku zabrání únikům pracovních míst do levných krajů v éře globalizace. Trumpovi se do jisté míry podařilo překreslit americkou volební mapu: v roce 2016 získal většinu ve státech tak zvaného Rust Bell, „rezavého pásu“ (od Wisconsinu po Pensylvánii), který tradičně volil demokraty, kde ale v posledních desetiletích tradiční průmysl „rezavěl“, upadal.

Hulvátství a lhaní

Nástup Trumpa do Bílého domu provázela směs zděšení a skepse v USA i ve světě. Američtí novináři a demokraté otevřeně strašili, že jaderné tlačítko dostává do ruky člověk, který může rozpoutat jadernou válku. Jeho inaugurační projev v lednu 2017, který se nesl v duchu „America First“, tedy „Amerika na prvním místě“, rezonoval ve světě v obavách, že se USA obrátí k izolacionismu. Velký zmatek nastal v Evropě. Německá kancléřka na dálku Trumpa školila o menšinových a genderových právech, předseda Evropské komise mluvil o „hrozbě pro mezinárodní vztahy“. Středoevropané se obávali o budoucnost NATO, protože je vyděsila Trumpova koketerie s Ruskem ve volební kampani. Nakonec se ale, jak už to bývá, nejhorší obavy nenaplnily.

Negativní image v mainstreamových médiích a diplomatických salonech je primárně způsobena Trumpovým chováním. Hulvátství, hrubost, sobectví, lhaní, nepotismus, zbytnělé ego – to vše jsou vlastnosti, které do slušné společnosti nepatří.