Bělohlávek, celý v bílém, vařil partě nadšenců

Machov je asi tisícihlavý městys v okrese Náchod, na hranici s Polskem. Je zasazen v malebné krajině Broumovska, v obci stojí pozdně renesanční kostel svatého Václava ze 17. století, na náměstí pak mariánský sloup ze století osmnáctého. Ve Wikipedii se taky dočtete, že u čísla popisného 26 roste chráněná památná lípa, zvaná Šrůtkova, jejíž kmen má obvod sedm metrů a stáří se odhaduje na pět set let, což z lípy činí nejstarší strom přinejmenším v celém okrese.

Co už se však nedočtete, je, že právě tady, v Machově, se v první půlce devadesátých let minulého století zrodil jeden z nejlepších českých orchestrů dneška. A to především v sále místního kulturního domu, ale taky ve školní tělocvičně, u táboráku a trochu i na houbách v okolních lesích.

Houslistka Hana Kubisová byla u toho. Rodačka z Mladé Boleslavi přijela do Machova jako mladá studentka Akademie múzických umění. Životní plány měla už tehdy celkem jasné, chtěla dostudovat, učit a věnovat se komorní hře. Že se za třicet let bude na zkouškách setkávat s těmi samými lidmi, s nimiž nocovala na žíněnkách machovské tělocvičny, by ji ani ve snu nenapadlo.

Přijďte zítra

Začněme právě Hanou. Narodila se v roce 1972 do rodiny, v níž nikdy nebyl žádný profesionální muzikant, ale kde se hodně zpívalo a hudba byla trvale přítomná. Hana ráda říká, že k houslím přišla jako slepá k houslím – a ono to tak v podstatě je, protože kdyby se onoho dne, kdy ji táta poprvé vzal do místní hudební školy, potkala s někým jiným než s houslovým pedagogem Josefem Novákem, je možné, že by dnes v rukou skutečně svírala jiný nástroj, třeba flétnu nebo violoncello.

„Táta byl instruktor v autoškole,“ vypráví Hana Kubisová. „Tenkrát učil nějakou profesorku hudby a zmínil se jí, že jeho dcera, tedy já, už je ve věku, kdy by mohla začít na něco hrát.“