Z vody mám respekt i po osmi zlatých medailích

Na konci května jste získal již pátý titul mistra Evropy ve vodním slalomu, který se jel ve Slovensku. Jaký pro vás šampionát byl?

Na začátku své kariéry bych si nikdy netroufl říct, že budu schopen pětkrát obhájit mistrovství Evropy. Ten titul je pro mě speciální v tom, že se jel na trati ve slovenském Liptovském Mikuláši, kde jsem si před šesti lety zajistil svojí první olympiádu.

Titul jste sice v závěru obhájil suverénně, ale z první kvalifikační jízdy jste nepostoupil. Poslední tři roky jste kvalifikaci nemusel opravovat. Jaké to je „odrážet se ode dna“?

U slalomářů to funguje tak, že kvalifikaci jedeme na dvě jízdy a dá se postoupit z obou z nich. Při šampionátu během první jízdy postupuje do semifinále dvacet kajakářů a z té druhé jízdy následně deset kajakářů. Mně se první jízda skutečně nepovedla.

V čem jste udělal chybu?

Trať se jede pod Tatrami a během závodu teče hodně studená voda. Protože venku bylo relativně teplo, zvolil jsem na jízdu krátký rukáv. Když jsem se začal rozjíždět a pociťovat teplotu vody, tak mi ale ruce zkřehly a nejelo se mi vůbec dobře. Síly šly rychle nazmar a to byl jeden z důvodů, proč jsem těsně nepostoupil. Musel jsem napravovat, což se mi nestalo opravdu dlouho, ale upřímně – ono to neškodí.

Takže u vás platí to, že není špatné počasí, ale je jen špatné oblečení.

Je to vtipné, ale je to tak. Ono to k tomu patří, musíte umět správně zvolit oblečení. V krátkém rukávu je člověk uvolněnější, lépe se mu pádluje a já „v dlouhé“ nejezdím moc rád. Tentokrát jsem to špatně vyhodnotil a byla to chyba.

BUBLINA

Když jsem váš poslední závod sledovala, přišlo mi, jako kdybyste byl během jízdy uzavřený ve vlastní bublině. Máte to tak, nebo se mi to pouze zdálo?

V ideálním případě by to tak skutečně mělo být. Během jízdy by se člověk měl uzavřít do nějaké pomyslné bubliny a vůbec nevnímat okolí. Nicméně při závodech dochází k chybám, člověk je unavený a nechá se snadno pohltit atmosférou celého závodu. Já právě dělám největší chyby v momentech, když si tu svou bublinu nechám narušit a vniknou mi do ní hlasy z okolí. Nejsem potom sám se sebou. Nejčastěji k tomu dochází, když koncentraci nedám sto procent nebo není příliš sil.

Nastavit si v hlavě pomyslnou bublinu ale není samozřejmé a řada z nás to nedokáže. Připravujete se na to nějakým způsobem?