Ať mě klidně zavřou do klece
11. září 2016
Reportér 09/2016 · Číslo 25
Zvětšitfoto Anton Naumlyuk a archiv G. Afanasjeva
Na Olega se Sašou jsem se nepodíval, styděl jsem se. Vlastně jsem se nepodíval vůbec na nikoho, zíral jsem do jednoho místa nad hlavou soudce. A pak, když mě vyzvali, abych svědčil, nadechl jsem se a řekl to. Že mé výpovědi nebyly pravdivé. Že je ze mě dostali mučením. Všichni byli v šoku, tohle nečekali! Oleg se Sašou, zavření v kleci pro obžalované, prý začali aplaudovat, ale to já už nevím. Já už stoupal do nebe.
Gennadij Afanasjev je (smutný) hrdina. Spousta jeho krajanů Ukrajinců ho pořád nenávidí – i přes to všechno, co se dnes o něm a o jeho případu ví. V internetových diskusích mu doteď občas nadávají do zrádců a slabochů a posílají ho (v lepším případě) do horoucích pekel.
On to přijímá víceméně s klidem, alespoň navenek. Říká, že ti lidé nejspíš za celý život nezakusili ani zlomek toho, čemu byl poslední dva roky vystaven on. A říká taky, že vinu už necítí před nikým kromě těch dvou: Olega Sencova, ukrajinského filmového režiséra z Krymu a politického vězně, který si momentálně v Rusku odpykává dvacetiletý trest za údajnou přípravu teroristických útoků. A Olexandra Kolčenka, mladého krymského antifašisty, který byl souzen spolu se Sencovem a dostal let deset.
Právě proti těmto mužům Gennadij Afanasjev vypovídal. Ruským vyšetřovatelům řekl, že Sencov na jaře roku 2014, po připojení Krymu k Rusku, zorganizoval na poloostrově teroristickou skupinu, která chtěla vyhodit do povětří (mimo jiné) Leninův památník na hlavním simferopolském náměstí.
Afanasjev sám byl – podle svého doznání – členem Sencovovy skupiny, za což jej v Rusku (v odděleném procesu) odsoudili na sedm let.
Gennadij pochopitelně věděl, že to, co říká ruským vyšetřovatelům, není pravda.
Podpořte Reportér sdílením článku
Je přesvědčená, že novinařina je nejvíc nejlepší zaměstnání na světě.
VÝBĚR DNE
