Kulturistika je trochu na ústupu. Ale Arnold zůstává bohem

14. září 2023

Když se chystá na závody, musí spálit takřka všechen podkožní tuk. To aby se mu svaly „vyrýsovaly“, jak je třeba. Naopak po závodě si může dopřát – třeba rýži nebo kus dortu. „V profesionální kulturistice jdete opravdu na hranu,“ říká Slavoj Bednář. S posilováním začal v šestnácti, díky bratrancům a Schwarzeneggerovi. Dnes je mu přes čtyřicet a patří do světové špičky. Přestože slýchal, že nemá předpoklady.

Kulturistika není úplně masový sport, navíc se zdá, jako by oproti třeba devadesátým letům ustoupila do pozadí. Jak velký úspěch to je, když je člověk šestý na závodech Masters Olympia?

Upřímně, pro českou kulturistiku je to za poslední dobu jeden z největších úspěchů. V Masters Olympia soutěží nejlepší profíci nad čtyřicet let – tedy ve věku, kdy se dá kulturistika ještě dělat, a docela dobře. I vyzrálejší kulturisti mohou být na vysoké úrovni. Moje umístění znamená, že jsem šestý nejlepší profesionál na světě nad čtyřicet let.

Jak náročné je se na takové závody připravit?

Náročná je v první řadě celá ta cesta, v mém případě od šestnácti let. Dostat se na takovou úroveň, to je celoživotní práce. Záleží samozřejmě i na dalších faktorech – musíte si udržet zdraví, plný trénink, zkombinovat sport s osobním a rodinným životem, s prací, financemi… Je to hodně náročné. Vlastní příprava na Masters Olympia se dá srovnat s jakoukoliv jinou přípravou na závody, které jsem doteď absolvoval.

Jak tedy taková příprava vypadá?

Musíte vypálit všechen tuk, který máte v podkoží, což pro tělo není nic moc. Je to únavné a je to o disciplíně. V kulturistice jdete do velkého extrému. Normální člověk většinou drží dietu, aby se dostal třeba na deset procent podkožního tuku. Když toho dosáhne, má pak už ideální figuru. U bodybuildingu ale potřebujete, aby vám byly vidět všechny svaly na těle. Musíte se dostat s tukem mezi dvě až tři procenta. Donutit tělo, aby spálilo i tuky, které si drží v rámci pudu sebezáchovy. To vás dostává na hranu, tělo se těch posledních zbytků už zbavovat nechce. Je to stejně náročné jako jakýkoliv profi sport. Někdy to přirovnávám k tomu, že je to jako vylézt na Everest. Musíte být fyzicky i psychicky perfektně připravený. A když se pak dostanete na vrchol, je to nádhera.

Nicméně takováto příprava na závod není pro tělo úplně zdravá…

Samotné posilování, udržení aktivního těla s fungujícím metabolismem a vyvážená strava zdravé jsou. Ale máte pravdu, že profesionální bodybuilding úplně zdravý není, což ostatně není žádný profesionální sport. V profi sportu vytáhnete tělo na hranici jeho maximálních možností. To musíte mít v sobě, mít motivaci, nasazení a vůli. O své zdraví se ale starám na prvním místě, nedovolil bych si nějak riskovat. Jdu sice na hranu, ale všechno se dá dělat v mezích. Za těch pětadvacet let, co závodím, už své tělo dobře znám a poznal bych, kdyby bylo něco špatně.

Bez nejlepší manželky by to nešlo

Zmínil jste slaďování sportu s rodinným životem. Jak tolerantní musíte mít partnerku?

Partnerku musíte mít nejlepší na světě. V tom jsem měl taky štěstí. Na úroveň, na které závodím, jsem se dostal díky tomu, že mi klaplo několik věcí dohromady: funguje mi tělo, stojí za mnou silný sponzor a hlavně – v mém životě je manželka, která se mnou jde celou dobu a podporuje mě na sto procent. To je strašně moc.