Na začátku jsem nevěřil, že se sto milionů pro Martínka povede vybrat

Když před pár týdny skončila sbírka pro Martínka, četla jsem na facebooku příspěvek jednoho kolegy, který napsal, že jsme snad jediný národ na světě, který vybere sto milionů na nemocné dítě, ale má problém usmát se na bližního v tramvaji. Souhlasíte?

Bohužel musím souhlasit, vidíme to prakticky při všech dárcovsky větších událostech, ať šlo o covid, tornádo na jižní Moravě, požár Národního parku České Švýcarsko, nebo o válku na Ukrajině. Češi se dokážou vyburcovat, nadchnout, ale to nadšení nám moc dlouho nevydrží. Peníze darujeme jednorázově, ovšem stále neumíme přispívat pravidelně, máme tendenci stáhnout se zpátky do svého světa. Proto se ani v té tramvaji neusmějeme, jsme odtažití.

Přitom o Češích se často mluví jako o národu, který je v charitách štědrý. V roce 2022, navzdory ekonomické krizi, jsme na dobročinnost věnovali devět miliard korun, což byla jedna z nejvyšších částek v historii. Jak si vedeme ve srovnání se zbytkem Evropy?

V charitách, co se týká objemu zaslaných peněz, to s námi není vůbec špatné. Horší už je to s počtem lidí, kteří se do charity zapojují. Pro dnešní dvacátníky či třicátníky je potřeba pomáhat víc přirozená, byť mnoho z nich nemá zatím možnost pomáhat výrazněji finančně. Ale rok od roku se ten počet lidí, kteří finančně pomáhají, zvyšuje, takže jsme na dobré cestě.

Jaká je aktuální situace okolo sbírky pro Martínka?

Martínek má u nás v Doniu sto padesát milionů korun, které patří čistě jemu. Budeme čekat na pokyn jeho rodiny, kdy budou potřebovat finance vyplatit a v jakých intervalech. Aktuálně Martínkovi rodiče řeší výběr kliniky, kde jejich syn léčbu podstoupí. Pokud jim po zaplacení léčby zbydou nějaké finance navíc, je čistě na nich, jak se rozhodnou, co se s nimi stane.

Vy se netajíte tím, že jste na začátku sbírky nevěřil, že se celá částka vybere. Kolik jste tipoval, že se povede shromáždit?

Obával jsem se varianty, že se vybere třicet čtyřicet milionů a bude potřeba řešit, kde vzít zbytek. Sbírka byla spuštěna v srpnu a peníze přibývaly pomalu, tedy v kontextu té cílové částky. Zlom přišel, když v zářijový pátek sbírku na svém instagramovém profilu zveřejnila moderátorka a herečka Nikol Leitgeb (dřív Štíbrová – pozn. red.). Strhla se vlna solidarity, kdy hned následující den bylo na našich interních datech vidět, že tímto tempem se peníze vyberou do pár dnů. Bylo to opravdu extrémní tempo.

Ten příběh potvrdil sílu sociálních sítí. Lze dnes bez nich ještě dělat charitu? A především bez podpory influencerů?

Určitě jde, většina nadací funguje v Česku desítky let, přitom sociální sítě jsou fenoménem až v posledních několika letech. Předtím nikdo charitu online nedělal a fungovalo to. Ale je pravda, že influenceři vám mohou pomoci některý příběh nastartovat, začne se virálně šířit, což je pro úspěch sbírky zásadní.

Mají už někteří influenceři větší vliv a dosah než tradiční média?