Svou jedinečnou šanci jsme promarnili

Přijde vám zvuk zubní vrtačky melodický?

Ani ne, je to celkem vysoký, ne zrovna příjemný zvuk, na který si zvykne málokdo, i když ho poslouchá roky. Pro mě je ale mnohem horší zvuk odsávačky, ta má takovou frekvenci, že mi opravdu tahá uši.

Co má vrtačka podobného s hudbou, je, že vyvolává emoce. Když ji slyšíte, nechá ten zvuk málokoho chladným.

Zvuk vrtačky vyvolává malý strach i ve mně. Tedy ne ve chvíli, kdy vrtám já. (smích) Přitom se zubařů nebojím, nikdy jsem se zuby neměla žádné velké problémy a s anestezií ani není důvod mít strach z bolesti. Ale asi ještě ze školních let mám v sobě zabudovanou úzkost. Takže mám pochopení, když se lidé vrtačky bojí.

Nebojíte se jako zpěvačka v ordinaci o svůj sluch? Zubařina není úplně tichý obor.

Asi to v tomhle ohledu není ideální práce. Řešila jsem, jestli nemám do ordinace nosit sluchátka, problém byl ale v tom, jak bych se dorozumívala s pacienty. Musím být stoprocentně přítomná. Cítím, že můj sluch je na tom hůř, než býval, ale vliv na to nemá jen zubařina, ale i roky strávené na pódiu s bicími a hlukem.

Vzpomenete si, kdo první vám řekl, že zpíváte tak dobře, že pěvecká kariéra není bláhový sen?

Touhu zpívat jsem v sobě měla odjakživa. U nás doma byla hudba všudypřítomná, zpívat pro mě bylo přirozené. Když mi bylo -náct, zpívala jsem s tátou v jeho kapele, která hrála bluegrass a country. Na tom jsem vyrostla. Pak jsem se ale dostala na stomatologii v Hradci Králové a zpívání šlo na druhou kolej. O letních prázdninách jsem si ale několikrát dopřála alespoň jazzovou dílnu ve Frýdlantu. Pěveckou dílnu vedla skotská lektorka a zpěvačka Gina Rae a právě ona mě motivovala a povzbuzovala, ať se zpívání věnuji intenzivněji, že hlas na to rozhodně mám. Byla jsem z toho tehdy úplně paf, protože to bylo poprvé, co jsem dostala takovou pochvalu od skutečného profíka.

Jak náročné je pro vás přepínat mezi profesí zubařky a zpěvačky?

Jak kdy. Zubařina je pro mě uzemňující prvek, mám totiž tendenci létat do melancholických světů. Dává mému životu rutinu a exaktnost. Celé ty roky zkouším dělat jak hudbu, tak zubařinu dobře. I když, teď se musím zasmát tomu slovu dobře. To je na tom právě to těžké. Někdy mám pocit, že jak sedím na dvou židlích, ani jedna profese nemá moji absolutní pozornost. Ani jednu nedělám se stoprocentním nasazením. A s narozením dětí mi přibyla třetí židle – rodina. Ta nejdůležitější.

Zpěvák Michal Hrůza, s kterým jste spolupracovala, vám radil, abyste stomatologii opustila a dělala jen muziku. Že máte dar oslovit lidi. Proč jste ho neposlechla?