Sbíral mech a jíl, aby pochopil, jak fungují podstávkové domy

Jak často se vám stává, že jedete v pohraničí a vidíte špatně zrekonstruovaný dům?

Je otázkou, co je špatně zrekonstruovaný dům. Pro některé domy je i nepříliš kvalitní rekonstrukce záchranou, protože by jinak byly určené k demolici. Oprava jim dá šanci dál existovat. Samozřejmě se ale na takové věci dívám z profesního hlediska a nemohu se vyhnout komentářům, jak je ten či onen dům opraven.

Ptám se na to cíleně, protože na sociálních sítích se občas objeví snímek, jak někdo historický podstávkový dům přemaloval fialovou barvou nebo ho zateplil polystyrenem.

Je pravda, že v pohraničí se taková bizarní forma obnovy objevuje poměrně často. Lidé k opravám přistupují různě kreativně a používají materiály, které jsou sice dostupné a levné, ale ne vždycky vkusné nebo technicky přijatelné.

Mění se to ve srovnání s devadesátkami, kdy se lidé do rekonstrukcí víc hrnuli, ale neměli třeba ještě tolik peněz jako teď?

Těžko generalizovat. V posledních letech tu najdeme řadu pozitivních příkladů obnovy historických staveb, zároveň však bohužel najdeme i řadu opravdu odstrašujících příkladů. Závisí to na stavebnících, investorech a jejich finančních možnostech. A rozdíly jsou i v regionech nebo konkrétních obcích. Hodně záleží na obyvatelích, jaký mají k místu vztah, zda vůbec vnímají nějakou hodnotu. Dobře je to vidět třeba v Doubici a dalších vesnicích v Českém Švýcarsku, kde je řada historických chalup velmi pečlivě opravena a majitelé, které tvoří z velké části chalupáři, o ně skvěle pečují. Právě chalupáři se ostatně často zasloužili o to, že je některý dům dobře zachovaný.

Čím to je? O chalupářích se občas mluví spíš s despektem.

Nechci paušalizovat, že domy dobře opravují jen chalupáři. Ale myslím, že u řady z nich hraje roli respekt k tradiční architektuře. Místní obyvatelé často ve starých chalupách nevidí historickou hodnotu a radikálně je přestavují, aby se přibližovaly představám o moderním bydlení. Je to ale i o financích, jak jsem zmínil. Pokud chcete nějaký dům šetrně, citlivě a zároveň kvalitně řemeslně opravit, musíte disponovat relativně velkými prostředky. A ty řada obyvatel v příhraničí mít nemusí. Vím, že se chalupářům vytýkají různé věci, ale zrovna oni v pohraničí zachránili celé vesnice a domy, které by jinak podlehly demolicím. Dělo se to během socialismu, kdy sice neměli peníze nebo řemeslné dovednosti, přesto svépomocí dokázali často až zázraky.

Řemeslníkům se dívám pod ruce

Proč jste se začal specializovat na historickou lidovou architekturu? Velká část architektů v tom moc smyslu nevidí, spíš se chtějí věnovat moderním stavbám.

Zájem o historické stavby byl vlastně důvodem, proč jsem šel studovat architekturu. Už od dětství mě zajímaly historické památky jako hrady, zámky, vesnické chalupy, mlýny… S rodiči jsme absolvovali hodně výletů a mě bavilo památky kreslit a hledat si o nich informace. Chvilku jsem zvažoval, jestli nepůjdu na historii. Chtěl jsem se ale věnovat opravám a obnově historických staveb, takže logičtější bylo studovat architekturu.

Věnujete se především takzvaným podstávkovým domům, které jsou typické pro pomezí mezi Českem, Saskem a Polskem. Čím to, že takové domy vznikaly právě v této oblasti?