Jak se zachraňuje stará pletárna ve Šluknovském výběžku

Hlavní firmu máte v Litomyšli. Jak se stalo, že jste si koupili fabriku právě ve Šluknovském výběžku?

Ono to souvisí s tím, jak manželka začala podnikat. Byl rok 1990, žena byla na mateřské a uměla šít, znala řemeslo. Takže kvůli přivýdělku začala uvažovat, jaký sortiment by dokázala ušít a nabízet. Jako první to byly kožešinové bačkůrky. Oba máme rádi životní příběh Tomáše Bati, a tak žena ušila vzorky a společně jsme se vydali do Zlína. Na jednání šla sama, a když se vrátila, byla celá rudá, protože měla v ruce objednávku na tisíc párů bačkůrek, což při její tehdejší kapacitě znamenalo dva roky práce. Vlastně jsme si tak ověřili, že když má člověk dobrý produkt, neměl by se stydět a nabídnout ho na trh.

A s pletárnou to souvisí jak?

Chápu, že to vysvětluji zeširoka. Díky spolupráci s Baťou postupně firma rostla a začali jsme své zboží dodávat do různých řetězců. Někdy kolem roku 2010 jsme si řekli, že bychom mohli rozšířit sortiment i o vlastní vlněné pletené oblečení. Hledali jsme proto po celém Česku i Slovensku pletárnu, která by nám ho dokázala v dostatečné kvalitě vyrobit. Až po delším hledání jsme narazili právě na pletárnu v Krásné Lípě, tehdy ji provozovala firma Novia Fashion. Už venku jsme měli pocit, jaký zažíváte, když se dostanete do starých baťovských fabrik.

Jak to?

Budova v Krásné Lípě sice působila a vlastně dodnes působí zvenku dost neutěšeně, ale uvnitř jsme z našeho pohledu našli klenot. Byl to klenot z hlediska řemesla produktu. Vím, že je to klišé, ale myslím, že krásnolipská pletárna je taková Popelka. Je to holka pěkná, šikovná a pracovitá, jenom je trošku umouněná navenek. A když dostane šanci, hodně toho dokáže.

Pletárnu jste koupil až na konci roku 2018. Takže nejdřív jste s jejím tehdejším majitelem začali jen spolupracovat?

Je to tak. Nás dost ohromilo, v jaké kvalitě jsou tady schopni plést. Jen to na začátku pro nás nevypadalo moc dobře, protože pletárna byla tehdy zaměřená na velké zakázky pro korporátní zákazníky. Pletli třeba svetry pro Lufthansu, dodávali jim ročně tisíce kusů. A my jsme přišli z ulice a chtěli tak třicet čtyřicet svetrů. Dívali se na nás jako na blázny a rovnou řekli, že pokud nebudeme mít zakázku aspoň na tři tisíce kusů, máme jít pryč. Ale naštěstí jsme se nenechali odradit. I když to bylo i pro ně složité, protože my jsme chtěli mít svetry z čisté vlny a pletárna tehdy vyráběla hlavně ze směsi obsahující syntetiku. Bylo to prostě levnější. Nakonec se ta spolupráce ale rozjela a fungovala další čtyři roky.

Co bylo dál?

Předchozí majitel byl už ve věku a rozhodl se v roce 2018 pletárnu prodat. Měl na to různé investory. Nakonec se ale rozhodl pro nás, přestože měl určitě lepší nabídky. U nás ale vyhrálo, že chceme pletárnu zachovat, máme výsledky s fungující značkou WOOLIFE, která se zaměřuje na kvalitní vlněnou módu, chceme tu dál vyrábět a nepovažujeme to jen za rozmar a krátkodobý byznys.

Domů jen na víkendy

Četl jsem, že jste ještě před nákupem pletárny působil jako ředitel pro klíčové zákazníky společnosti Vitana, což je vysoký manažerský post. Hrálo to roli?