Velké pozadí a krátká sukně? Proč ne, oceňuji kuráž mladých

Jak jste se k zájmu o Kibbe typologii propracovala?

Asi před deseti lety jsem prozkoumávala internet a z osobních důvodů hledala nějaké zajímavé věci o stylingu. A tehdy jsem právě narazila na Kibbe typologii. Když jsem se do ní ponořila, zjistila jsem, že je to zajímavý, holistický styl, něco úplně jiného, o čem jsem ještě neslyšela. Před třemi roky jsem si řekla, že by bylo zajímavé, kdyby se o tom dověděl i někdo v Česku. Že je to taková alternativa k tomu, podle čeho se řídí většina zdejších stylistek a stylistů. Někomu Kibbe funguje skvěle – když ji objeví, uvědomí si, proč mu něco sluší a něco ne. Pak jsou ale lidé, kterým to nesedne kvůli složitosti. Není to „instantní“ věc, kterou pochopíte hned po jednom videu. Spíše pozvolná cesta, kam by se měl šatník ubírat.

Jaké byly přesně vaše motivy, prozradíte? Nesedělo vám vlastní oblečení?

Já se o oblékání a módu zajímám odjakživa. Hodně experimentuji, mám ráda estetiku a ráda dávám věci dohromady, aby ladily. Chybělo mi ale něco, co by mi dalo jasný směr. Aby oblečení souznělo s mojí postavou. Sice nemám úplně netradiční postavu, ale jsem docela vysoká a ramenatá a přišlo mi, že v některých hezkých věcech, které vidím v časopise nebo i na někom jiném, já dobře nevypadám. Tak jsem zkoumala, proč to tak je.

Nemá cenu jen zakrývat

Co se vám nelíbí na konvenčních přístupech stylistů?

Dá se říci, že se snaží některé věci potlačit a schovat. Když mám typickou postavu „hruška“, kam běžně spadá každý, kdo má větší pozadí, dá si stylista za cíl, aby to pozadí nebylo vidět. Což by podle mě nemělo být hlavním cílem oblékání, schovávat své vady. Bylo by lepší soustředit se naopak na ty věci, které nám příroda dala. Některé jsme třeba zdědili po rodičích, výšku, strukturu kostry, jak „oble“ vypadáme, velikost poprsí. Jde o to, pracovat s těmito vrozenými dispozicemi a udělat z nich přednost, harmonický celek.

Na druhou stranu, když máte široké paže a ramena, tak je asi nechcete vystavovat…jak v tom najít kompromis?

Samozřejmě je to o nějakém vyvážení. Většinou těm, kdo nejsou úplně spokojení kvůli váze, radím trochu se řídit i podle té tradiční „ovocné“ typologie. Jde ale o to, že nemusíme nosit jen široké sukně na zakrytí, ale dá se využít i materiálů, struktur, hodně se dá pracovat s potiskem nebo třeba s tím, jak kousky barevně skládáme na sebe. Není to jen o střihu oblečení, ale o finálním stylingu, včetně doplňků a účesu. Takový holistický systém. Většinou když se člověk trefí, vypadá pak celistvě, spokojený sám se sebou.

Jaké typy tedy Kibbe rozlišuje?

Pro Kibbe typologii je základ to, že veškeré tvary na naší planetě mají nějakou ženskou a mužskou část, tedy jin a jang. Ženská (romantická) je jemná, vláčná, mužská naopak ostrá, tvrdá. Ženská postava je typicky malá, drobná, oblá, třeba Marilyn Monroe. Tyto jemné a oblé ženy by měly ladit postavu podobně, tedy do vzdušného, jemného, „oblého“ oblečení. Mohou si dovolit květinové motivy. Naopak na druhé straně spektra je postava „dramatická“. To jsou většinou ženy, které jsou vyšší nebo tak působí, jsou úzké, mají ostřejší rysy, ostrá ramena, nemají moc ženských tvarů, mají většinou menší poprsí i pozadí. Ty zase vypadají dobře třeba v kontrastu černé a bílé, geometrických tvarech. Je to třeba Ivana Chýlková.

Jaké jsou další typy?