Někteří pornoherci jdou po natáčení na pilates nebo za rodinou

Točíte o lidech, na které společnost často nahlíží kriticky, někdy až nenávistně. Proč vás zajímají?

Popíšu vám jeden moment, který byl pro mne v tomto ohledu iniciační. Bylo mi čtyřiadvacet a žil jsem s přítelkyní, nyní svou ženou, která je terapeutka a tehdy pracovala se sexuálními devianty. Říkala jim „moji kluci“ a vyprávěla mi, jaký program pro ně zrovna připravuje. Nechápal jsem to. Tušil jsem, co udělali, což bylo naprosto příšerný, a přišlo mi, že si nezaslouží, aby jim někdo dal ještě šanci, aby jim někdo pomáhal. Ona mi ale jednou řekla: „Tak já ti povím, jaké bývá obvykle dětství takových kluků, chceš?“ A začala mi vyprávět o psychologii sexuálních deviantů, z jakých rodin obvykle pocházejí a co se nejčastěji dělo jim, když byli dětmi. Tehdy mi došlo, že svět není černobílý a že nemůžu lidi soudit, když neznám jejich příběh.

Co jste dělal v těch čtyřiadvaceti?

Nedokončil jsem vyšší odbornou školu, živil se jako asistent režie, pak jsem šel do televize, ale taky jsem měl nutkání točit svoje věci. V roce 2014 jsem roztočil dokument Jiné tváře lásky, který jsem dokončil o čtyři roky později. Je to o prostituci u nás. Není to ale jen o prostitutkách, otevírám tam víc témat, třeba sexuální asistenci.

Od té doby jste točil o bezdomovcích, trans lidech a teď nově o pornu. Jak byste sám definoval svou tvorbu?

Já bych to pojmenoval dokumentární portrét. Nesleduji do hloubky samotnou problematiku, ale vyprávím příběh konkrétního člověka. Nechávám ho, aby vám svůj příběh řekl sám. Kdybych točil klasický narativní dokument, měl bych obavy, že se tam střetne hranice mezi mým názorem a názorem toho, koho natáčím. A to nechci. Vybírám si témata, která jsou okrajová, nepochopená, obalená předsudky. Snažím se dělat dokumenty o lidech, před nimiž nás naši rodiče varovali.

VÝSADNÍ POSTAVENÍ ČESKA

Když jsme spolu dělali rozhovor naposledy, říkal jste, že rád točíte o tom, čemu sám nerozumíte. Vlastně se zbavujete vlastních předsudků natočením dokumentu. Platí to i pro vaši novou šestidílnou sérii o pornu?

Upřímně řečeno, u tohoto dokumentu to bylo na začátku tak, že jsem zrovna dotočil o trans lidech, na což jsem dostával různé reakce a samozřejmě mi chodily i zprávy, které byly hodně nenávistné. A mně v té době došlo, že mě baví štvát lidi tím, co točím.

Štvát tím, že dáváte prostor lidem, kteří si ho dle některých nezaslouží?

Ano. Jenže já věděl, že nedělám nic špatného, jsou to lidé jako vy nebo já a nechápu, proč by měli ve společnosti čelit odsouzení, nenávisti. Každopádně po natáčení s trans lidmi jsem si řekl, čím dalším bych lidi mohl pohoršit, a napadlo mě porno. Jenže pak jsem strávil dva roky rešeršemi a zjistil, že mě natáčení o pornu jako o branži vlastně nebaví, že to není kdovíjak zajímavé. A taky jsem se asi dostal z té své pubertální snahy lidi šokovat. A v ten moment se ozvala Prima.

S tím, že to chce?