Mars je sci-fi, velké věci se však mohou dít na Měsíci

Letos jste byl u toho, když se „legonauti“ posílali do stratosféry s tím, že se pak zase vrátí zpátky na zem. Jak jste se k této akci dostal?

Ozvali se mi z pražského planetária a agentury Kreativ Gang, které tuto akci organizovaly a vymyslely. Chtěly vědět, zda bychom uměli navrhnout a vyrobit malou vesmírnou loď, která by dokázala dostat Lego panáčky do stratosféry, tedy na okraj vesmíru.

Což se vám povedlo.

Ano, společně s Honzou Grygerkem a Markem Pavelcem jsme navrhli tři raketoplány, každý dlouhý přes 1,5 metru. Celé se to pak vyrábělo na robotickém centru CIIRC ČVUT (Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky na Českém vysokém učení technickém v Praze, pozn. red.), na jedněch z nejlepších 3D tiskáren v republice. Trupy raketoplánů byly z karbonu, aby byly superlehké. Zavěsily se pak na stratosférické balony, které je vynesly třicet pět kilometrů nad zem.

Co přesně takový let obnášel?

Celé se to odehrálo v květnu na Slovensku, u Trenčína. Slovenský team SOSA (Slovenská organizace pro kosmické aktivity, pozn. red.) napustil balony heliem. Na zemi měly balony rozpětí dva metry. Když jsme je pak vyslali nahoru, zvětšovaly se a zvětšovaly, jak se helium roztahovalo, až měly nakonec kolem dvanácti metrů. Následně praskly a raketoplány padaly na zem. Nejprve rychlostí asi 200 kilometrů v hodině, protože nahoře je řídká atmosféra, později se jim otevřel padák a legonauti se začali snášet pomalu k zemi. Let trval celkem asi dvě a půl hodiny.

Prý o tom pak psali i na portálu Space.com, nejznámějším světovém serveru o vesmíru.

Což bylo vtipné. Stali jsme se jednou z největších událostí ve vesmírném průmyslu toho dne, když nás vybrali jako „Image of the day“. Byli jsme na hlavní stránce hned vedle startu rakety SpaceX (smích).

VÁCLAVÁK NA MĚSÍCI

Hrál jste si jako malý s legem?

Jasně že ano. Spousta architektů si hrává s legem, dobře se na něm trénuje, což dělám díky malé dceři Amálce dodnes. Třeba zmiňované raketoplány, které jsme posílali do stratosféry, byly hodně podobné tomu, jak vypadají raketoplány z dětské verze Lega Duplo, se kterými si Amálka hraje.

Jak jste se k vesmírné architektuře vlastně dostal? Četla jsem, že zásadním momentem byla výstava Futura Pragensis ve Veletržním paláci v Praze v roce 2005, která ukazovala, jak by mohla vypadat Praha v budoucnosti…

To je pravda. Bylo to ve třeťáku na architektuře. Tehdy jsem se stal hlavním organizátorem výstavy. Nakonec to byla nejnavštěvovanější expozice ve Veletržním paláci ten rok a následně putovala po světě. Navrhli jsme vize Nové Prahy na Marsu a na Měsíci. Lunární základnu jsme pak převedli do virtuální reality a předloni ji představili v pražském Virtuplexu, což je největší komerční hala a laboratoř virtuální reality na světě společně s bratislavskou pobočkou, kterou jsme nedávno postavili. Z výstavy se tedy stala simulace, kterou se můžete procházet a připadáte si jako astronaut. Loni byla výstava k vidění i v Houstonu, v muzeu tamního Johnsonova vesmírného střediska NASA.