ANKETA: Jaká je vaše nejoblíbenější lokální potravina?

Lukáš Hejlík, Herec Autor projektu Gastromapa. Z lokálních surovin bych vybral rovnou celé jídlo – kulajdu. Je tam brambor, houby, smetana, vejce a kmín a kopr. A to se mi moc líbí. Na tohle jídlo jsem za naši zemi hrdý. Kulajda je dostatečně originální a česká. Pozval bych na ni cizince, pokud bych mu chtěl dát ochutnat něco tradičního. Když má restaurace kulajdu na menu a udělá ji dobře, tak neprohloupí. Skvěle ji umí třeba v hotelu Horní Dvůr v Novém Městě na Moravě, v Městské restauraci ve Světlé nad Sázavou, nebo v podniku Sbeerka v Ostravě.

Hanka Zemanová, Propagátorka zdravého vaření Autorka bestsellerových knih Rytmus roku, BioAbecedář a Nová biokuchařka. Každý měsíc v roce se těším na něco jiného, co si jindy nemůžu užít. Nejlepší lokální potraviny jsou pro mě ty, které vyrostly bez pesticidů a dozrály do plné zralosti na slunci. Takže v létě to jsou třeba rajčata nebo lesní maliny, borůvky, okurky a listové saláty, ale v zimě bych si ani na rajčeti, ani na malinách nepochutnala. Je to tím, že nejen příroda, ale i naše těla jsou jiná v létě a jiná v zimě a stejně tak se mění i naše chuťové preference.

Alena Kramešová, Pekařka Majitelka pekárny v Křepenicích, která je zároveň kavárnou a prodejnou farmářských výrobků. Do našeho obchůdku si produkty vybírám podle svého gusta. Vždy mám nějakou aktuálně oblíbenou „mňamku“. Momentálně je to Bezva řepa od sousedů z vedlejší vesnice. Kuchař Milan dříve pracoval v restauraci a vařil z čerstvých surovin. Jeho oblíbené menu byl právě guláš nebo karbanátky z řepy. Nakonec na tom s manželkou postavili svůj „byznys“. Řepa je nedoceněná potravina, ze které se dají vykouzlit úžasné věci – v nabídce od nich máme řadu věcí, třeba pomazánku na chleba – tu mám nejradši s naším žitným chlebem.

Martin Žufánek, Palírník Majitel rodinného lihovaru. První je moravská slivovice. Proč? Protože ji máme, aspoň my Moraváci, zakódovanou v DNA. Její vůni poznáváme od narození a chuť jakbysmet. Odmala jsme dostávali pár kapek na kostku cukru, když nás bolelo bříško. Druhé jsou olomoucké tvarůžky. Ano, smrdí, ale jsou prostě skvělé! Navíc superdietní, minimum tuku a cukrů, zato hromada bílkovin. A třetí jsou naše místní vdolečky. Takové ty poctivé svatební. Ty nejlepší se dělají pár kilometrů od nás a jsou tak návykové, že jich musíme kupovat jen pár a jen občas.