ANKETA: Kdy jste stáli před nejtěžší volbou?
22. ledna 2023
Reportér 01/2023 · Číslo 10122. ledna 2023
Reportér 01/2023 · Číslo 101Na otázku magazínu Reportér odpovídají filosof, spisovatelka, písničkář a řádová sestra.
Ondřej Galuška, Hudebník a filozof Nedávno vydal desku i knihu se shodným jménem Stručný úvod do filosofie marnosti. Nikdy jsem nestál před opravdovou „Sophiinou volbou“, kdy bych musel rozhodovat o životě a smrti, takže to jsou vesměs prkotiny. Těžké pro mě bylo rozhodnutí v patnácti letech, zda zůstat s rodiči v Americe ještě o rok déle, nebo se vrátit a nastoupit na českou střední školu. Po třech letech pobytu jsem tam už měl velmi dobré přátele a trochu ztratil kontakt s kamarády českými, na druhou stranu mi Amerika úplně nepřirostla k srdci. Vrátil jsem se a nelitoval – ten první rok na střední bez rodičů byl naprostá jízda.
Daňa Horáková, Novinářka a spisovatelka Napsala skvělou knihu o svém soužití s režisérem Pavlem Juráčkem. Začátkem roku 1979 šlo o volbu mezi láskou a domovem. Po Chartě přiměla StB Pavla Juráčka k výjezdu na Západ, musela jsem ho milovat na dálku. V prosinci 1978 přijel na návštěvu – pořád uhrančivý, ale zoufalý, pracovně se mu nedařilo ani v Mnichově. Režim mu vzal pas s tím, že ho vrátí, pokud mne vyveze, neb jsem překážela. Já nechtěla opustit vlast, rodinu a hlavně kamarády, s nimiž jsem se snažila nabourat totalitu, což se stalo smyslem mého života. Ale v únoru jsem se vdala a vlast de facto zradila: nejženštější rozhodnutí v životě!
Sestra Francesca, Abatyše Původním jménem Stanislava Šimuniová, vede Opatství Venio – kláštery benediktinek v Praze a v Mnichově. Když se mé velmi vážně nemocné rodné sestře narodila dcera, musela jsem se rozhodnout, jestli odejít z kláštera, abych s ní mohla bydlet a pomáhat jí. Cítila jsem, že když na to budu sama, nemusím to zvládnout. Nechtěla jsem klášter opustit, modlitba a společenství jsou to, z čeho čerpám sílu, smysl, útěchu a korekci. Intenzivně jsem se modlila, ptala Boha na jeho vůli a pochopila, že On a sestry mi pomůžou vše zvládnout. Rodnou sestru jsme vzaly k nám do kláštera, podporovaly ji, a když loni v březnu zemřela, mohla jsem být u ní – velké požehnání.
Jan Burian, Písničkář Koncertuje od roku 1970, je i spisovatel, publicista a průvodce například po Portugalsku nebo Islandu. Zatím jsem naštěstí nijak fatálně a dramaticky volit nemusel, všechno šlo vždycky jakoby přirozeně a logicky. V té celoživotní volbě, jestli se má člověk snažit hlavně vydělávat peníze, anebo dělat jenom to, co ho zajímá, jsem bez váhání zvolil druhou možnost a nijak tím potom netrpěl – nesnáším prostě muzikantské úsloví o tom, že „kšeft je svatej“. A potvrzovalo se mi, že mají pravdu pohádky, když své hrdiny na rozcestí nechávají zvolit trnitější cestu, nikoli tu snadnou. Na trnitější je totiž mnohem větší zábava.
Podpořte Reportér sdílením článku
Článek byl připraven redakčním týmem magazínu Reportér