Když se s tím tělo rve

Jistota po týdnu

Původně bylo u následujícího textu uvedeno i jméno dotyčného člověka, před uzávěrkou od něj přišla zpráva: „Promiňte, rozmyslel jsem si to. Pokud chcete moji zkušenost publikovat, tak jedině anonymně. Jde o celkovou náladu ve společnosti vůči lidem, kteří prodělali COVID-19, a je jedno, jak k tomu přišli. To jsem si předtím neuvědomil a atmosféra se v tomto směru zhoršuje. Nechci tomu vystavovat rodinu.“

Je mi pětačtyřicet let a pracuju jako barman v restauraci v centru Prahy. Ve středu jedenáctého března jsem byl v práci. Do té doby jsem se cítil úplně v pohodě. K večeru mi připadalo, že na mě něco leze. Cestou z práce se to zhoršilo. Doma jsem si změřil teplotu a měl jsem 37,1. A začínaly mě bolet klouby, jako když dostanete klasickou chřipku. Řekl jsem to manželce a zalezl do postele, ona si šla lehnout k dětem.

Ráno mi bylo stejně, spíš hůř. A protože málokdy bývám nemocný, nanejvýš jednou za zimu chytnu něco menšího, napadlo mě vzhledem k šílenství, které se kolem toho mezitím rozjelo, že by to mohl být koronavirus. Tak jsem zavolal na hygienu a vylíčil jim svůj stav.

Řekli mi, že pokud nemám horečku aspoň 38, bude to spíš něco jiného. A zeptali se, jestli jsem přišel do styku s někým, kdo je pozitivní, nebo s někým, kdo se vrátil z dovolené v Itálii. Řekl jsem jim, že si toho nejsem vědom, ale vysvětlil jsem, že trávím celé dny mezi lidmi, jezdím hromadnou dopravou. Byli chápaví a nabídli mi, že kdyby se to zhoršilo, můžu zavolat linku 112.

O víkendu se teplota zvýšila na 37,5 a bylo mi zase o něco hůř. Manželka zavolala na stodvanáctku, kde jí paní řekla, že není lékařka, a že pokud nejde o život, ať voláme na hygienu. Takže jsme se ocitli zase tam kde v pátek. A to jsem ještě zapomněl říct, že jsem volal i své praktické doktorce, která mi řekla v podstatě to samé. Vypadalo to, že všichni mají stejné instrukce.