ANKETA: Jak jste v životě poslouchali hudbu?

Kryštof Michal, zpěvák, ročník 1974 Roku 1992 založil skupinu Support Lesbiens, nyní vede kapelu Portless. Jako čtyřletý jsem dostal kotouč s magnetofonovým páskem, na něm různé Hurvínky, ale magiče pomalu končily. Důležitější byl tátův gramofon a vinyly, na kterých měl Pink Floyd, Talking Heads a podobně. Brzy jsem dostal i vinyly vlastní: U2, Prince, Davida Bowieho. A přišly kazety. Přikládal jsem kazeťák k televizi a nahrával pořady, které jsem si pak mohl pouštět, a to i venku, protože se zjevil walkman – pořád jsem ho poslouchal, pořád jsem si zpíval. V devadesátkách přišla cédéčka, nosiče bez šarmu; dnes poslouchám hudbu v autě z flashky a vzpomínám na praskavý zvuk jehly na gramci.

Eva Turnová, hudebnice, ročník 1964 Hrála mimo jiné v legendární skupině The Plastic People of the Universe. Moje první desky se točily rychlostí 78 otáček za minutu. Byly prarodičů a měly uprostřed fotku psíka, který strká tlamu do gramo trouby. Výběr byl Jiří Suchý nebo Hej hola, tři vnuky babička měla, šli do všeho zvesela – u toho jsem nejvíc trsala. V pubertě jsem milovala kotoučák Tesla a slepování roztržených pásek; a pořád si pouštěla desky, teď už s rychlostí 33. Sjížděla jsem Abbu i Patti Smith (bylo mi třináct a rozhodovalo se o hudební orientaci), později Black Sabbath, Kraftwerk, Bowieho, a pak na kazetách Zappu, Yello. Cédéčka oproti tomu všemu nemají charisma, ale dají se opláchnout.

Jana Koubková, zpěvačka, ročník 1944 Jako jazzová sólistka se prosadila roku 1975 v Jazz sanatoriu Luďka Hulana. Nejdřív jsem poslouchala obyčejné rádio, kde mě krom hudby zajímal i hokej nebo Hanzelka se Zikmundem. Pak jsem našetřila na větší rádio Barcarolle, v němž byl zabudován i gramofon, takže jsem mohla přehrávat vinyly: z tohoto rádia jsem v devatenácti slyšela Ellu Fitzgerald, což mi učarovalo. Pak jsem si pořídila starší maďarský magnetofon Erkel a mohla přehrávat pásky na velkých cívkách. Samozřejmě mě zasáhl i walkman s kazetami, který jsem využívala při cestách. No a dnes mám především skvělé reprobedny, přes které si pouštím vinyly nebo cédéčka. Mé starší přehrávače naopak dosluhují, takže šetřím.

Jan Hřebejk, režisér, ročník 1967 Za tři filmy obdržel cenu Český lev, natočil populární snímek Pelíšky. Mezi lety 1970 a 1982 jsem využíval kotoučový magnetofon nebo gramofon. Pak jsem kotoučák nahradil kazeťákem, který už se dal přenášet, a walkman byl další fází mobilního poslechu. (V rádiu bylo hovno, to se u nás neposlouchalo.) Po roce 1990 jsem přešel na cédéčka, nosil discmana, a konečně začal vnímat i ten rozhlas, hlavně Radio 1. Na rozdíl od mnoha známých jsem se nevrátil k vinylům, takže dnes hudbu poslouchám ze streamovacích služeb Deezer, SoundCloud, a hlavně Apple Music. Používám i internetová rádia (například Swiss Jazz nebo aplikaci TuneIn Radio), cédéčka už mám jen v autě.