Nejhezčí moment na zimní olympiádě

---

Vítězství Sáblíkové

Proměna nervózní Martiny Sáblíkové v olympijskou vítězku. Den před prvním závodem na 3 000 metrů ve Vancouveru 2010 kroužila po ledě, v obličeji celá pobledlá z nervozity a nevyspání. No potěš, jak tohle dopadne? Druhý den ale předvedla úžasnou zlatou jízdu, za kterou se skrýval příběh o touze odčinit čtvrté místo z Turína 2006, o panácích whisky i prášku na lepší spánek, o utajovaném zranění, o naštvání, kterým musel kouč Petr Novák rozptýlit její napětí. Nakonec si Martina Sáblíková odvezla z Vancouveru tři medaile a jako první sportovec z Česka získala dvě zlata ze zimních olympijských her.

---

Semifinále s Kanadou

Dovolím si malinko změnit zadání, místo momentu vyberu „momentum“: už pár let se dohadujeme, co to slovo v hokejové angličtině znamená – a asi nejlíp jsem to pochopil v roce 1998 v Naganu při semifinále Česka s Kanadou. Během druhé třetiny jsem si uvědomil, že naši kluci přehrávají kanadské hvězdy. Sice se to pak ještě dvakrát zvrtlo, ale základní pocit nečekané převahy zůstal. Český tým mu věřil – a slavně vyhrál. Mnohokrát jsme se krabatili, kdykoli nějaký hráč řekl „pak jsme ztratili momentum“; pořád je to něco zvláštního, tajemná moc převahy vědomí vlastní síly a moci nad sebou i soupeřem.

---

Zlatá v Naganu

Tím nejhezčím, co si ze zimních her pamatuji, je vítězství hokejistů v Naganu, které jsem prožila jen zprostředkovaně přes TV jako studentka gymnázia. Letos v srpnu jsem vyklízela krabice, které zůstaly u rodičů, a objevila jsem svoje „reportáže“ a hodnocení hráčů z té doby a poznání mě posadilo na zadek. Vždyť já jsem se se svými hrdiny později potkala, potykala si s nimi, a někteří jsou dokonce mými kolegy. Naplňuje mě to (mimo jiné) i pokorou a chutí dělat svoji práci ještě lépe. A víte co? Dvacet let, to je takové pěkné výročí. Na nějaké repete třeba…

---

Neumannová a její kouč

Takový happy end uvidíte ve sportu málokdy. Na posledních metrech posledního závodu olympijské kariéry urvala Kateřina Neumannová v Turíně 2006 zlato, které jí tolik let unikalo. Fotka, jak k ní utíká dcera, obletěla svět. Ale já nezapomenu ani na radost jejího kouče, šumavského horala Stanislava Frühaufa. Vítězství prožíval sám v lese u trati. Pak přišel a spustil: „Přátelé, Karel Klostermann napsal svoji poslední črtu ze Šumavy zlatým písmem. A my jsme tu knihu s Kateřinou zlatým podpisem uzavřeli taky. Celá Šumava i naši předkové budou spokojený.“ Ta jeho radost byla ryzí.