Kdo podle vás naplňuje termín „krásný blázen“?

---

Baudyš nebo Bernard

Krásní blázni se rozhodli neplavat s proudem jako mrtvé ryby a vytvářejí si vlastní realitu, ve které mohou uskutečňovat své sny. Nechodí vyšlapanými pěšinkami, nezajímá je, jestli okolí bude tleskat – jim tahle cesta připadá smysluplná. Důležité je, že své ideje nikomu nevnucují. Pokud se k jejich myšlence někdo přidá, je vítán, pokud odejde, není zavržen. Je štěstí potkat krásného blázna a já jich mám okolo sebe hodně. Většinou to jsou lidé, jejichž jméno nikomu nic neřekne, ale ze známějších například filozof a astrolog Antonín Baudyš jr. nebo Stanislav Bernard.

---

Mr. Bean nebo Usain Bolt

Na první dobrou mě napadá postava Mr. Beana, ale jestli je krásným bláznem její představitel, Rowan Atkinson, to si říct netroufnu. Zamyslím-li se trochu hlouběji nad sportovci, pár adeptů bych možná měl. V první řadě sprintera Usaina Bolta – nejen proto, že přišel z jamajského Trelawny Parish a rozprášil nabouchané Američany svým během, ale taky tím, jak je zastínil krásnými, tehdy naprosto ulítlými gesty před startem. Nicméně blázni jsme občas všichni. A všichni trochu doufáme, že jsme nějakým způsobem i krásní.

---

Akční Mojmír Pukl

Krásní blázni je čeleď dost různorodá, často, musím říct, bývá lepší pozorovat je zpovzdálí, ale s jedním jménem neváhám: architekt, akční umělec, básník a aktivista Mojmír Pukl. Krom toho, že je něžný i urputný, že působí jako někdo, kdo ti bez přestání řve něco zblízka do obličeje a zároveň si s tebou chce házet lehkým míčem, je to nejlepší současný autor manifestační poezie v této zemi, nezřízený buditel duchovního života a muž oddaný možnostem společenského uvědomění.

---

Petr Fiala z Mňágy

Člověk musí být trochu bláznem, aby si usmyslel, že album své kapely nahraje v Číně, nebo aby dokázal zblbnout fanoušky natolik, že mu ve sbírce na natáčení přispějí o sto tisíc více, než je cílová částka. Ano: Petr Fiala z Mňágy a Žďorp. Že je krásný, o tom nepochybuju, když čtu jeho zápisky na Facebooku. Pro sebe jsem si je přejmenovala na „Otec Fura promluvil“, protože mezi zdánlivě banálními popisy každodenních aktivit s kapelou či dětmi se v nich často objeví moudro nebo něco krásně dojemného.