ANKETA: Nejbizarnější situace listopadu 89

Čtyři pamětníci listopadové revoluce roku 1989 odpovídají na otázku, jaká tehdy podle nich nastala nejbizarnější situace.

Setkání s Havlem

Nejbizarnější bylo, jak na mě působil neformální šéf, Václav Havel. Mezi studenty měl pověst roztomilého poplety, bonvivána, lamače ženských srdcí. Jaké bylo překvapení, když nás v OF rozdělil do pracovních komisí, zavedl pravidelné porady a ty pevnou rukou řídil. Metodu měl jednoduchou − vyslechl všechny a pak tiše řekl: „Jestli dovolíte, já bych to trochu shrnul…“ načež 1. podal dokonalý popis problému, 2. navrhl, jak ho řešit, a 3. oznámil nám, jak budeme krok po kroku postupovat. Z útržků myšlenek on postavil celek, tedy scénář – takže my věděli, co dělat, a ještě jsme měli pocit, že jsme k tomu došli sami.

Monika MacDonagh-Pajerová, studentská vůdkyně roku 1989

Vyřizování bláznivých nápadů

V centru Občanského fóra v Laterně magice jsem občas plnil zvláštní úkol. Pokud se dostavil někdo s bláznivými návrhy a dožadoval se vstupu do tohoto dobrovolníky střeženého prostoru, Václav Havel posílal mě – se slovy „Ty na jsi na takové lidi z divadla zvyklý!“ − abych to vyřídil. Tato setkání byla pro mne bizarními mezihrami jinak vážných listopadových dnů… A ještě něco mi při vaší otázce vyvstává v obrazové paměti. V pondělí 27. listopadu se na zastávce metra Můstek objevil velký, ručně malovaný plakát s nápisem GODOT PŘIŠEL! To bylo bizarní a zároveň povznášející.

Petr Oslzlý, divadelní dramaturg a scenárista, zakládající člen Občanského fóra

Můj revoluční úkol

Když se v neděli 19. listopadu zakládalo v Činoherním klubu Občanské fórum, dostal jsem „revoluční“ úkol hlídkovat u vchodu do divadla, prý kvůli estébákům. Do té doby jsem žádného estébáka na vlastní oči neviděl, jenom mi je při demonstracích vždycky někdo popisoval jako chlapy s taštičkama nebo v sakách. Takže jsem vynervovanej strachy stál u vchodu a celou dobu si představoval, jak shora ulicí běží pět set estébáků v oblecích. Strašně jsem se bál toho, jak jim budu muset říct, že nemůžou dovnitř, ale nakonec stejně estébáci vběhnou na jeviště, všechny seberou a celá revoluce se na mém selhání posere.

Michal Suchánek, herec a moderátor, známý i z pořadu Partička

Bizarní je to teď

Listopadový převrat ani tak bizarní nebyl, když tedy pominu drobné paradoxy, jakými byla třeba hymna v podání dua Gott−Kryl. Bizarní je spíš to, co se děje teď: že jsme se nedokázali poučit z minulosti a že tu žijeme v rouše prapodivné lhostejnosti – bráníme se jako zběsilí „zlému Bruselu“, protože nám „chce vzít“ rum a pomazánkové máslo, a zároveň miliardy z EU rozkrádáme. Na druhou stranu se nebojíme, když prezident o svátku české státnosti jedná s agenty KGB a beze studu prohlašuje, že jsou jeho osobní přátelé… Až se o tomhle jednou bude psát v dějinách, budou naši potomci kroutit hlavou. Doufám.

Jan Burian, písničkář, spisovatel a hudební skladatel