Současný hudební trh nemá fér pravidla, říká muzikant a právník Petr Ostrouchov

1. října 2021

82 minut

Osmačtyřicetiletý Petr Ostrouchov řeší problém. Coby producent nahrává nejoceňovanější české desky poslední doby s Vladimírem Mišíkem nebo Lenkou Dusilovou. Ale protože je taky vydává, tak vidí, že sebevíc cen na současném hudebním trhu nepomůže k tomu, aby na sebe album adekvátně vydělalo. Desky často dotuje ze svého právnického platu a novou Mišíkovu desku se rozhodl neumístit na Spotify. Kompletní rozhovor si poslechněte v podcastu Host Reportéra.

Jak jsi přišel k tomu zvláštnímu příjmení Ostrouchov?

Dědeček byl Rus.

Tušíš, jak svoje příjmení vyslovoval?

Astraúchov.

Asi máte v genech dobrý, ostrý sluch. Ne?

Podobné šoufky si ze mě lidi dělají odjakživa. Třeba režisér Zdeněk Suchý, se kterým jsme hráli v devadesátých letech divadlo, mě zásadně častoval přezdívkou Bystroslech.

Jak se tvůj děda dostal do Československa?

Utekl sem před sto lety, protože za ruské občanské války bojoval v Bílé armádě, kterou porazili bolševici, a od té chvíle byl jeho život ve vážném nebezpečí – kdo z rodiny neemigroval, zemřel. V Praze se dědeček oženil, stal československým občanem, narodil se můj tatínek, ale když v květnu 1945 Sověti přijeli do Prahy, své emigranty tady nemilosrdně posbírali a odvezli na Sibiř.

Konkrétně u dědy to bylo jak?

Táta vyprávěl, jak u nich 16. května zazvonili dva muži v kožených pláštích, rusky řekli, že potřebují tlumočníka, jestli děda prý nemá čas, a to byla poslední chvíle, kdy se s ním rodina viděla. Domů se dědeček nikdy nevrátil a jeho dalšího – zcela jistě neblahého – osudu jsme se nedopátrali, protože to by bylo třeba se dostat do ruských archivů. Jde každopádně o jeden ze zásadních důvodů, proč jsem celoživotně vysazený na rozpínavost Sovětského svazu, posléze Ruska. Co mám naopak moc rád, to je ruská kultura.