Venkovní svět pozoruju už jen oknem, říká výtvarník Jiří Šalamoun
17. září 2021
Na jednu stranu prožívá úspěšný rok. Výtvarník Jiří Šalamoun má do konce září výstavu v pražském Museu Kampa, vyšla mu i ohromná monografie Nic k zahození: „Snad další lidé poznají, že jsem zdaleka neudělal jen Maxipsa Fíka...” Na stranu druhou je mu osmdesát šest let a velmi špatně chodí. Když jsem za Jiřím Šalamounem do jeho vinohradského bytu přišel na návštěvu, jen těžko se zvedl z postele.
To není Fík, Fík byl bobtail. Tohle je bearded kolie mé dcery Báry – jmenuje se Alma.
Hodná, vyšlechtěná z kolie a právě bobtaila. Občas mě tu trochu rozveseluje.
Heleďte, táhne mi na osmdesát sedm a pořád ještě vidím, pořád mluvím, stěžovat si nemůžu snad na nic kromě nohou. Od infarktu někdy před třinácti lety se spíš jen belhám, a to pořád hůř.
S tou mojí tlustou monografií a pražskou výstavou bylo do léta dost práce, a teď zas denně čtu, jako jsem četl vždycky.
Starou a dobrodružnou – mám ji po svém strýci a jmenuje se Dům v oblacích. Příběh napsal Karel Hloucha, nádherně ho ilustroval Zdeněk Burian, za posledních osmdesát let jsem to přečetl už třikrát.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.