Podcast: S tímhle psem můžu jet na kraj světa, říká cestovatel Slávek Král

Měl jsi už někdy, Slávku, cestování plné zuby?

Měl. Bylo to při poslední velké cestě roku 2019 stopem do Japonska, kam jsme se ale nakonec s Corey nedostali.

Víš co? Začněme trochu jinak: Proč vlastně jezdíš po světě s border kolií?

Před dvěma lety jsem se vrátil po půl roce z Afriky a řekl si, že už mám prostopované všechny obydlené kontinenty, na každém jsem strávil alespoň půlrok, a tak bych se mohl usadit, napsat knížku a pořídit si psa. Sehnal jsem štěně a jednoho dne ho vzal stopem z Prahy do Plzně, jenže můj řidič mířil shodou náhod do Švýcarska, tak jsme toho využili, svezli se s ním, a ukázalo se, že Corey jízdu snáší.

Překvapilo tě to?

Ani ne. Dopředu jsem věděl, že jsou borderky boží, nezničitelné, a že člověka rády doprovodí kamkoli. Abych to ještě ověřil, zastopovali jsme si tři týdny na Balkáně, šlo to tam snad pohodlněji než dříve bez psa, a tak jsem vzal po návratu domů mapu, na které mi Japonsko připadalo jako výborný nápad. Ale před samotným odjezdem jsem ještě Corey osm měsíců trénoval.

Co tím trénováním myslíš?

Jezdívali jsme různě kempovat.

A všechno bylo v klidu?

Jeden český řidič jel jako dobytek, Corey se udělalo špatně, a od té doby se jí v autech zvedal kufr, což jsem ji musel několik měsíců odnaučovat třeba tím, že jsme opatrně jezdili v našem rodinném autě.

Rychle do Omsku!

Dobře, a teď se vraťme k cestě do Japonska. V čem byl zádrhel?