Droga jako pomoc. Psychiatr Páleníček zkoumá využití psychedelik v boji s depresí

Před pár dny jsem seděl na obědě se zpěvákem Davidem Kollerem a řešili jsme morbidní téma. Co si počít v případě, kdy bychom rychle a nevyhnutelně umírali?

K čemu jste došli?

Já říkal, že v takovém případě chci mít u sebe hodně lysohlávek, které obsahují psilocybin. Věřím, že by mi to pomohlo.

A Koller?

Ten by si poprvé v životě sehnal kvalitní heroin.

Jasně. To je běžné uvažování, které asi většina lidí chápe. Když pacient zjistí, že má neléčitelnou diagnózu a před sebou poslední týdny života, je to rána, se kterou přichází úzkost, deprese a stažení se do sebe sama.

Tomu rozumím. A například mě jeden experiment s lysohlávkami se smrtí výrazně smířil; alespoň doufám.

Je to jedna z oblastí, ve kterých se psilocybin testuje – může smířit člověka s tím, co přijde, zmírnit takzvanou existenciální krizi a s ní spojenou úzkost nebo depresi. Ale ohledně psilocybinu se zkoumají i jiné duševní poruchy, v jejichž léčbě může být efektivní; hlavně deprese, jeho využití se zvažuje i u léčení u dalších diagnóz, třeba závislosti nebo obsedantně kompulzivní poruchy.

To zní paradoxně: droga může pomáhat v léčbě závislostí!

Tady je dobré říct, že například právě psilocybin, stejně jako dejme tomu LSD, závislost nevyvolává.

Na druhou stranu, úplně bezpečné látky to taky nejsou.