Jsou lidé, kteří se s amputací nesrovnají celý život
11. července 2023
archiv
Kdysi se lidé s amputovanými končetinami spíš schovávali, na ulici jste je skoro nepotkali. Dnes je to jiné, a to i díky handicapovaným sportovcům, říká ortotik-protetik Vladan Princ. A změnil se prý i celý jeho obor. Při výrobě protéz se používají nejmodernější technologie, zkouší se 3D tisk. „Často jsme nedílnou součástí života našich pacientů. Teď mi zrovna maturoval klučina, kterému jsem prvně dělal protézu, když mu bylo osm týdnů. Tam už je člověk spíš strejdou než protetikem,“ říká.
Typickým amputovaným pacientem je u nás ve většině případů diabetik, kterému je přes šedesát. Lidí v této rizikové skupině sice přibývá, na stranu druhou je zas k dispozici o něco lepší léčba cévních onemocnění a dopadů cukrovky. Takže co se týče lidí s protézou, jejich počet je v podstatě podobný celá ta léta, co to dělám. U mladších lidí jde pak o různé autonehody či nehody na motorkách. Máme i onkologické případy.
Pro děti děláme hodně, je to taková naše doména. Máme specialisty na vrozené vady, kteří se zabývají dětmi. A to včetně následných tréninků a nácviků s danými pomůckami. Jde hlavně o to pohlídat co nejpřirozenější vývoj dítěte. Aby tento jeden, z našeho pohledu relativně malý handicap nevyvolal další problémy při vývoji.
Primárně je potřeba si uvědomit, že amputace není sama o sobě. Je to zákrok, který je nezbytný pro to, aby se ve spoustě případů i zachránil život člověka. A je to velký zásah do celkové integrity organismu. Nejde jen o pohyb, jde i o oběhový a dýchací systém a hlavně o psychiku. Takže je to poměrně složitý proces. I proto naši péči děláme individuálně a všechny protézy jsou dělané na míru pro daného člověka. Jsou lidé, kteří se s tím srovnají velmi rychle a amputaci vnímají jako určité osvobození. Mají za sebou spoustu bolesti a amputace jim může umožnit zase fungovat relativně normálně. Dokážou se s tím smířit rychle a začnou například i velmi rychle chodit, v řádech několika týdnů. Máte ale i lidi, kteří se s amputací nesrovnají celý život.
My jsme hodně závislí na tom, jak rychle se hojí pahýl, tedy jak rychle se stabilizuje po zákroku. Optimální situace je, že můžeme začít pracovat někdy kolem desátého, čtrnáctého dne po amputaci, když se vyndají stehy. A když je hodně štěstí a hodně chuti ze strany pacienta, tak jsme schopni ho během dvou dnů postavit na nohy. To znamená do čtrnácti dnů po amputaci. Pak začne tvrdý trénink. Ale obecně ten proces po amputaci, než se člověk dostane k nějakému slušnému životnímu standardu, obvykle trvá mezi šesti a dvanácti měsíci.
Myslím, že to není zas až takový problém. Dneska je to vymyšlené tak, že to lidé zvládají poměrně rychle. Ale v Česku je pořád trochu problém s tím, kdo je to naučí. Kvalifikovaných škol chůze s protézou je málo a školu úchopu, tedy to, aby se lidé naučili fungovat s protézami horních končetin, dělají v České republice pouze dva lidé. Takže tam máme co zlepšovat.
Podpořte Reportér sdílením článku