Nenašla žádnou školu pro svého syna, tak si založila vlastní

25. ledna 2022

Chtěla pro své dítě to nejlepší, jenže před více než patnácti lety žádnou vhodnou školku pro syna neobjevila. Rozhodla se proto založit si vlastní. A stejnou cestou se vydala i v případě základní školy. Přes všechny těžkosti a nástrahy si šla Martina Olivová za svým. Tak vznikla Magic Hill v Říčanech u Prahy. „Klíčové je budování dobrých vztahů. Děti, ale i učitelé se ve škole musí cítit dobře, těšit se tam, zažívat úspěch a radost. Bez toho se nedá počítat s nějakou vnitřní motivací a bez té není učení, tedy to dlouhodobé,“ říká.

Jak vás napadlo založit soukromou školku a základní školu?

V roce 2004 jsem hledala školku pro svého syna, kde by se dětem věnovali nad rámec tehdejšího standardu. Jednak nebylo místo ve školkách a zároveň jejich nabídka byla dost tristní – mnoho dětí, jedna unavená učitelka, žádné akce, výlety, o angličtině třeba s rodilými mluvčími jsem si mohla nechat jen zdát. Takže když jsem obešla několik takových míst, kam bych dítě opravdu dát nechtěla, řekla jsem si, že si ji budu muset otevřít sama…

Čím jste začala?

Nejdříve hledáním prostor. Bydlím kousek za Prahou, takže jsem chtěla, aby to bylo poblíž. Problém byl najít vhodné prostory, přestavět je, zajistit finance, registraci v síti škol, najít pedagogy, přesvědčit je, že práce u nás má perspektivu, zajistit reklamu. Informační letáky jsme tenkrát roznášeli po večerech do schránek. Do toho jsem ještě absolvovala rekvalifikační kurz. Byť mám inženýrský titul z ekonomie, tak aby mi banka půjčila na nový projekt, musela jsem projít rekvalifikačním kurzem. Navíc kromě úvěru jsem se zadlužila i v rodině.

Se školou to pak bylo podobné?

Po dvou letech fungování školky jsem zjistila, že situaci jsem vyřešila jen dočasně. Stála jsem totiž před stejným problémem, a sice do jaké základní školy syna zapsat, respektive kam posílat děti z naší mateřské školy. Kolečko škol jsem obešla nanovo, se stejným výsledkem – zastaralý přístup, děti naučíme číst a psát, co dalšího byste chtěla, přeplněné třídy. Takže jsem se vydala cestou vybudování základní školy.

Velká míra odolnosti

Jak to bylo náročné?

Měla jsem štěstí na budovu staré pošty v centru Říčan, která byla zrovna na prodej. Takže mě opět čekalo jednání s bankou o úvěru, hledání projektantů na rekonstrukci, hledání stavební firmy, která by vše stihla během pár měsíců, výběr pedagogů, registrace v síti škol. To byl tehdy skutečně oříšek, skončili jsme dokonce až s odvoláním u Vrchního soudu v Praze. Měli jsme trochu štěstí a rozhodně jsem prokázala velkou míru odolnosti, rekonstrukci jsme stihli za tři měsíce a v září 2006 jsme přivítali první prvňáčky.

Jenže brzy byly i tyto prostory malé…

Přesně tak, postupně škola i školka rostly a prostory přestávaly stačit. Měli jsme velký převis zájemců, a tak jsme přemýšleli o rozšíření prostor a otevření vždy dvou paralelních tříd v ročníku. Zároveň jsme začali přemýšlet i o rozšíření školy o druhý stupeň. Původně jsme totiž chtěli končit pátou třídou s tím, že děti by odcházely na víceletá gymnázia, přišlo nám to jako nejlepší řešení. To jsme ale postupně přehodnotili.