Vykouzlit úsměv u těžce nemocného? Z toho žiju i dva měsíce

23. července 2021

Když se stal před asi čtrnácti lety zdravotním klaunem, po každé tříhodinové návštěvě nemocnice seděl hodinu unavený venku a jen se tak díval. „Musíte umět improvizovat, být pohotový, empatický, a navíc chyby se nepřipouští. Kdybychom někam přišli a rozbrečeli dítě, které je traumatizované už tím, že je v nemocnici, tak je to špatně,“ říká Petr Liška alias profesor doktor Archibald.

Jak koronavirus narušil práci zdravotního klauna?

V nemocnicích nás brali jako zdravotní personál, takže jsme tam mohli chodit. Samozřejmě jsme proškolení a musíme dodržovat veškeré hygienické předpisy. Některá oddělení se ale dočasně zrušila a uzavřené byly i domovy důchodců. Otevřelo nám to ale nové možnosti a směry, o kterých jsme ani netušili, že bychom se jimi mohli vydat a že by fungovaly.

I jako klauni jste museli mít respirátory?

Máme je doteď.

Jak může mít klaun respirátor? Jde potom ještě poznat, že je to klaun?

Máme na nich přilepený červený nos. I z našich kostýmů je to ale evidentní. Nicméně nejsme klauni, které vidíte v televizi. Jsme zdravotní klauni. Máme bílé pláště podobně jako zdravotníci, ale jsou tak upravené, aby bylo jasné, kdo jsme. A naším cílem mimo jiné je, aby si děti zvykly na to, že i v nemocnici může být legrace a nemusí se bílých plášťů bát.

A kromě návštěv na nemocničních odděleních jste tedy dělali co?

Vymýšleli jsme náhradní program. Například online klauniády, pak jsme také točili vtipná videa, která jsme zveřejňovali na klaunském serveru. Rovněž jsme psali dopisy seniorům, což je krásná věc. Kdy jste naposledy dostala dopis? Dopis je něco tak osobního, když to člověk napíše rukou, a pro lidi jejich věku jsou dopisy ještě něčím normálním. Senioři na to dodneška vzpomínají a mají je schované. Také jsme klaunovali pro děti zdravotníků.

Rozveselit zdravotníky

Co dalšího?

Ještě jsem asi tři týdny šil u boromejek roušky. Zavolal jsem sestře Konsolátě (z Domova sv. Karla Boromejského v Řepích), jestli nepotřebuje pomoct, a ona mi říká: Nemáme roušky. Takže jsem šil roušky. Také jsem vymyslel projekt, že půjdeme navštívit a trochu rozveselit zdravotníky na covidová oddělení, kde se starali o lidi, kteří na tom byli nejhůř, a nemocní tam nejvíce umírali. Domluvili jsme se s vedením, že půjdeme k nim na odpočívárnu a pokusíme se je rozesmát, aby trochu zapomněli, co se kolem nich děje. V situaci, kdy vám tam umírají třeba dva lidé denně, je to pro personál opravdu těžké. A povedlo se to opravdu dobře, trošku jsme je rozveselili.