Člověk může pracovat méně. A někdy třeba vůbec

Zatímco Francouzi stávkují proti tomu, aby místo ve dvaašedesáti chodili do důchodu o dva roky později, Američané si klepou na hlavu: odcházejí na penzi v šestašedesáti a francouzský model by uvítali s nadšením…

Američané jsou zvyklí pracovat velice tvrdě. Je to jediná bohatá země na světě, kde lidé nemají právo na dovolenou. Když už od svého zaměstnavatele placenou dovolenou dostanou, jedná se obvykle maximálně o jeden až dva týdny v roce. A přesto si podle statistik víc než polovina Američanů dovolenou ani nevybírá. Ve Francii naopak lidé dávají v životě přednost jiným věcem. Francouzský levicový politik Jean-Luc Mélenchon vede téměř filozofické rozpravy o smyslu života a právu nepracovat celou dobu, o hodnotě trávit čas, jíst nebo se smát s ostatními, o psaní poezie, zpívání a takových věcech. To je velice nezvyklé, takhle politici obvykle nemluví.

Ve Francii má přitom pracovní týden jen 35 hodin, takže Francouzi se i za produktivního života unaví méně než třeba ostatní Evropané. Co na to Švédové, kteří mají uzákoněno právo pracovat až do 69 let?

Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem je ve Švédsku asi natolik dobrá, že lidé nemají pocit, že v práci trpí, a netouží po důchodu. Náš vztah k zaměstnání také obecně ovlivňuje kulturní nastavení. Švédové vycházejí z luteránské víry, která sázela na tvrdou práci, a nedívají se na stát s takovou skepsí jako třeba Italové, kteří by nejraději měli jistotu stálého příjmu, a přitom se nenadřeli, a ke státu chovají averzi. V Itálii není nezaměstnanost stigmatem, proto se tam daří lidem vyznávajícím životní přístup NEET: no employment, education, training (tedy žádné zaměstnání, vzdělávání ani školení). Ve Švédsku, zejména v oblastech kolem Stockholmu, panuje úplně jiná nálada.

Jaká?

Nezaměstnaný člověk je tam ve velkém osamění, protože kolem sebe nemá žádnou komunitu. Všichni pracují, všichni si s podporou státu hledají vlastní cestu životem, nejít si za svým snem se považuje téměř za osobní selhání. Ve Švédsku je smysl života spojený s prací. V Palermu je to úplně jiné.

Jih Itálie patří k oblastem tradičně nejméně bohatým, jak tam mladí lidé s takovým přístupem k životu mohou přežít?

Moc se o tom nemluví, ale Itálie má hospodářství založené na rodinném majetku. Většina lidí vlastní domy a byty, v nichž žijí. Jen malé procento lidí splácí půjčky. Mluvíme o opravdu velké akumulaci peněz. Takhle rodinná ekonomika je v rozporu s tím, jak žijí lidé na severu, kde jsou odkázáni sami na sebe, tam se mluví o individuální ekonomice. Takže mladí lidé v Itálii se mohou spolehnout na svou rodinu, která jim takový životní styl umožňuje. Vlastně v tom je hodně dobrého, co by se dalo aplikovat na společnost jako celek: jako na velkou rodinu, jejíž členové se o sebe vzájemně starají bez ohledu na to, jak produktivní každý jednotlivý člen je. Na severu, ve Švédsku, to je přesně naopak. Širší rodina za své jednotlivé členy nezodpovídá, postará se o ně stát a my to všichni zajišťujeme prostřednictvím svých daní.

Takže když se ve Švédsku člověk dostane do potíží, nemá tendenci obracet se o pomoc k příbuzným?

Ne, ať už se jedná o studenty, nebo o seniory. Švédské babičky a dědečkové nežijí s rodinami svých dětí. I z toho důvodu měli Švédové naprosto odlišnou covidovou strategii. Já pocházím z italského Bergama, kde spousta rodin žije na hromádce, tam bylo v prvních měsících pandemie také nejvíc mrtvých. Mezi Švédy a jejich seniory je mnohem méně interakcí, proto si mohli dovolit nezavádět lockdowny. Je to svým způsobem noční můra, která vede k osamělosti, izolaci a citovému odloučení. Ale já tam žiju a na druhou stranu si velmi cením toho, že moje dcery se mohly opravdu nezávisle rozhodnout, co budou dělat po střední škole. Odstěhovaly se od nás, začaly studovat a mají naprostou svobodu v rozhodování o tom, jak naloží se svým životem, bez ohledu na naše možnosti.

Jednočlenné domácnosti byly ostatně i námětem vašeho předchozího filmu The Swedish Theory of Love, který se na festivalu Jeden svět promítal před několika lety. Na čem je tedy švédská teorie lásky založená?