Vážně chcete mladým nosit kafe? Klidně i bábovku!
17. srpna 2021
Herečka Zuzana Stivínová se během pandemie vrátila do školy, rok studovala filmovou produkci. „Při přijímacím pohovoru byli všichni vyučující, až na jednoho, mladší než já,“ směje se žena, která kdysi neváhala přerušit rozjetou kariéru a odstěhovat se s rodinou na pár let do New Yorku. Rozhovor o filmu, Národním divadle, Pustině, rozhlasu a hudbě. Ale také o odvaze, socialismu, Americe, přáních a tenisu.
Pro mě to byla hlavně možnost naučit se pár věcí kolem produkování a nahlédnout do té druhé, neherecké části této profese. Časem bych chtěla využít svou síť kontaktů, kterou považuji za své největší bohatství, a dávat dohromady témata, lidi a propojovat je. Což často bývá práce kreativního producenta.
Babička napsala vzpomínky a pak se po tom začala celá rodina pídit, hlavně tedy Ruth. Nakonec dala dohromady tým a vytvořila třídílnou minisérii, ve které hraje svou vlastní babičku. Byla v roli kreativní producentky, a když jsme se viděly, vyprávěla mi, jak se sama podílela na výběru herců.
Myslím, že bych si nemohla dovolit psát scénáře o naší rodině. To by mi asi neprošlo. Ale pár nápadů na zajímavá témata mám a zapisuji si je.
Měli jsme štěstí, začali jsme ještě naživo. Pak jsme v pandemii měli hlavně teorii a k praktické části, kde jsem byla v týmu s polskou režisérkou Majou Górczak, jsme se dostali se zpožděním. Ale stihly jsme natočit dokument na digitál a teď jsme točily na šestnáctimilimetrový film krátký hraný snímek se třemi postavami.
Přes videokonference jsme měli lektory, kteří by se naživo do Prahy nejspíš nikdy nevypravili, například producentka Quentina Tarantina a řada dalších. Tohle škola zařídila skvěle.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.