Že mladí lidé nechodí k volbám, už snad neplatí, říká elegán z punkové rodiny

Váš studentský projekt se jmenuje Zavolíme!. Má to něco společného s názvem filmu Zahulíme, uvidíme?

Ano. Hledali jsme název atraktivní pro mladou generaci a původně jsme to chtěli pojmenovat Zavolíme, uvidíme. Zjistili jsme ale, že stejný slogan pro svoji volební kampaň použila nejmenovaná tuzemská politická strana už před patnácti lety. Tak jsme to zkrátili a doufáme, že ta souvislost tam zůstala.

Jak obtížné bylo dostat pět uchazečů o křeslo hlavy státu ve stejný čas na jedno místo?

Díky tomu, že šlo o první debatu, která přinesla z vizuálního hlediska vysoký standard, nebyl to velký problém. Do té doby se odehrály jen nějaké panelové debaty, kde kandidáti seděli u stolků. My jsme to udělali v televizním formátu, média pak využívala sestřihy i fotografie, které z toho vznikly. Kandidáty rovněž zaujalo, že budou moci oslovit specifickou cílovou skupinu – mladou generaci, především středoškoláky a vysokoškoláky.

Z největších favoritů prezidentské volby chyběl jediný – Andrej Babiš. Pozvali jste ho?

Omluvil se, z pracovních důvodů. Až o několik dní později vydal jeho tým oficiální prohlášení, že do konce roku do žádných debat nepůjde. Zájem zúčastnit se debaty naopak projevili ti, kteří podle dosavadních průzkumů neměli šanci viditelněji zasáhnout do výsledků, a proto jsme je ani nepozvali.

Pět možných prezidentů, stovka diváků přímo na místě, živý přenos sledovaný tisícovkami dalších… Zajistit tohle všechno technicky a organizačně musel být dost adrenalin.

Neuvěřitelně nám vyšla vstříc Smíchovská střední průmyslová škola a gymnázium. Celá akce se odehrála v tamním prostoru Next Zone, studenti nám v podstatě na klíč zajistili technickou a vlastně i produkční stránku vysílání. I tak to ale byly nervy, ve finále někteří z nás jeli nonstop. Já jako moderátor jsem se mohl aspoň dvě hodiny vyspat – mezi čtvrtou a šestou ranní.

Jediná žena uprostřed

Chovali se vaši hosté jinak, když zhasla světla a vypnuly kamery? Odnášíte si nějaký zákulisní postřeh či dojem?

Nemůžu ventilovat všechno, ale troufnu si říct, že v některých případech to změnilo naše vnímání, a to na obě strany – k lepšímu i k horšímu. Někdo třeba v kampani hází úsměvy, ale na místě to pak skřípe. Také přístup jednotlivých týmů se dost lišil. V některých panovala obrovská ochota, maily lítaly, komunikace působila srdečně. Jinde jsme to museli hodně urgovat, abychom se vůbec dočkali nějaké reakce.

Pokoušely se vám některé týmy mluvit do organizace debaty?