Čtyřicet let bez oštěpu a teď je z ní mistryně světa

3. srpna 2022

Tenhle prázdninový úspěch sportovnímu zpravodajství unikl: Vanda Marušová, starostka Sokola v pražském Břevnově, získala na mistrovství světa veteránů ve finském Tampere zlatou medaili v hodu oštěpem. Jak vypadá příprava na takovou událost, kolik peněz musela světová šampionka za svoji účast zaplatit, jak probíhaly oslavy po návratu a jaký další atletický zážitek by si osmašedesátiletá sportovkyně ráda dopřála?

Jaké to je, stát se mistryní světa?

Mně to tam vůbec nedocházelo. Jasně, zahráli mi hymnu, to jsem byla naměkko. Ale naplno jsem si to uvědomila, až když mi začaly pršet gratulace v mobilu, hlavně na Facebooku.

Generace Břevnováků vás znají hlavně jako sokolskou cvičitelku, méně jako atletku.

Není divu. Oštěp jsem pověsila na hřebík v pětadvaceti letech – kvůli zdravotním potížím. Je to přece jen hodně jednostranný sport, a měla jsem navíc zmenšená těla obratlů, přes která špatně procházely nervy. Aspoň tak mi to tehdy řekli na Bulovce.

Od té doby jste oštěp neměla v ruce?

Jen pěnový, když děckám v Sokole ukazuju, jak se má správně házet.

Co se přihodilo, že jste se po čtyřiceti letech k oštěpu vrátila?

Mám zahrádku v kolonii na Bílé Hoře. A jednou jsme měli v místní hospůdce výroční schůzi, po které jsem se dala do řeči s jedním pánem. Ukázalo se, že to je bývalý reprezentant v hodu oštěpem, nějakej Pavel Jílek. Svěřila jsem se mu, že jsem kdysi taky házela, a on se divil, proč už neházím. A pozval mě na veteránské závody. Možná jsem i kývla, ale příští den jsem to zase pustila z hlavy. Pracovala jsem tehdy v Tyršáku (sídlo České obce sokolské, pozn. red.) a někdy na jaře 2019 mi zavolali z vrátnice, že mám návštěvu. Byl to tenhle Pavel Jílek. Přinesl mi propozice na Pražskou veteraniádu, na kterou už byl přihlášený. Bylo mu tehdy pětaosmdesát, mně pětašedesát, tak bych se styděla vymlouvat se na věk. A na ty závody jsem šla.

Jak to dopadlo?

K mému velkému překvapení jsem získala stříbro.

Marek Knittl

Vanda Marušová (68)

Narodila se v Aši, v dětství se věnovala atletice a běhu na lyžích. Od šestnácti let závodila v hodu oštěpem za atletický oddíl TJ Škoda Plzeň, po maturitě na gymnáziu vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze. Poté pracovala jako trenérka mládeže v atletickém oddíle USK Praha. Po mateřské dovolené nastoupila jako metodička a vedoucí Odboru všestrannosti České obce sokolské, později pracovala jako metodička Odboru sportu (kategorie výkonnostní sport) tamtéž. Nyní je starostkou sokolské tělocvičné jednoty v pražském Břevnově, spolek má 400 aktivních členů. Vdova, má jednoho dospělého syna.