Mé generaci chybí větší rozhled, spolužáci nepoznali ani starostu

Proč jste se v patnácti letech rozhodl studovat gymnázium v Příbrami? V Praze jste nenašel školu podle svého gusta?

Chodil jsem na skvělou základku v Karlíně, kde jsme se spolužáky dělali školní časopis a školní televizi. A když jsem pak hledal střední školu, padl mi do oka příbramský gympl, protože tam taky mají školní televizi. Navíc bylo přece jen o něco jednodušší se tam dostat – myslím ve srovnání s pražskými gymnázii. I když nevím, jestli je vhodné i tuhle motivaci zmiňovat…

Řekněme tedy, že rozhodla možnost dál se věnovat televizní specializaci.

Je to tak, ale nejen to. Přesvědčilo mě také množství volitelných předmětů a projektů, kterým jsme se mohli věnovat. Jinak to je úplně obyčejný spádový gympl, což mě vlastně taky lákalo. Na takový typ škol často jdou lidé společně ze základky, takže se většina spolužáků už dobře znala. V tom jsem to měl malinko těžší, ale zvolil jsem si to sám a nelituji.

Co na vaše rozhodnutí jezdit pětkrát týdně autobusem do Příbrami říkali rodiče?

Samozřejmě, že mi to rozmlouvali. Ale pak viděli, že mám jasnou představu a že si to nedám vzít.

Naplnila se v Příbrami vaše očekávání?

Co se týče televizního zpravodajství, tak rozhodně. Vedle redaktorské práce, kdy jsme řešili, jakým tématům se budeme věnovat a jakou tomu dáme formu, mě začala bavit i technická stránka věci.

Rozumím tomu správně, že práce v televizi je váš profesní sen?

Úplně nevím, jestli se to dá takhle říct. Rozhodně nemám ambici být na obrazovce, mimo jiné proto, že docela trpím trémou. Ve třeťáku jsme ale v Příbrami pořádali setkání školních televizí z celé republiky, všechno včetně komunikace s hosty jsme zajišťovali my studenti. A právě v organizování věcí jsem se nakonec hodně našel.

Jak takové setkání školních televizí vypadá?