Mořeplavec Křížek: Budoucnost jachtingu je v létání

Poslední dobou se věnujete hlavně závodění na katamaránech. Čím si vás tato plavidla získala?

Létáme až dva metry nad hladinou rychlostí třicet uzlů čili šedesát kilometrů v hodině. Je to omamné.

Když jsem viděl některá videa, přišlo mi to i dost nebezpečné.

Závody jsou masakr. Postaví se tribuny, trať vede podél břehů, všechno je koncipované tak, aby to bylo divácky co nejatraktivnější. Hrozně mě to baví.

Pro mořské vlky, kteří si libují v sólo plavbách kolem světa, to musí být velká změna.

Je fakt, že spousta z nás nebyla zvyklá na takovou mediální pozornost. Obvykle po startu zmizíme z dosahu kamer daleko na oceánu. Tady nad námi neustále krouží vrtulník, slyšíme řev diváků, kterých třeba v Cardiffu přišlo devadesát tisíc, je to ohromná show. Takže jsme všichni hodně vybláznění a o karamboly není nouze.

Jak takové karamboly vypadají?

Špička plováku se zapíchne do vody, posádka lítá vzduchem, občas někdo vypadne ven. A kolem se míhají šílenou rychlostí další lodě. Může se stát cokoliv.

Co třeba?

Jednou se mi při dopadu na hladinu utrhnul spolujezdec (nohy závodníků jsou zaklesnuté v popruzích, ale z bezpečnostních důvodů ne úplně napevno, pozn. red.). V takovou chvíli se nedá odhadnout, kam dopadnete – můžete si přerazit záda o kormidlo, nebo se praštíte do hlavy o stěžeň, nejhorší je náraz na foil (tenké a ostré křidélko, které umožňuje vznášení lodi nad hladinou, pozn. red.). Kolega, který váží skoro metrák, naštěstí žuchnul do vody. Jenomže byl pořád zaháknutý na laně, které ho po odvinutí táhlo pod vodu.

Máte alespoň chrániče páteře?