Zapomeňte na tarpana, vědci odhalili skutečného předka koně domácího
15. prosince 2021
Marek Knittl
Téměř všichni dnes žijící koně mají jednoho jediného předka, který žil mezi Černým a Kaspickým mořem, severně od Kavkazu. Proč ze všech druhů divokých koní člověk domestikoval právě jeho? A proč na to přišla věda až nyní? A jak vlastně předek domácího koně vypadal? Na to odpovídá studie, které se účastnil i René Kyselý z Archeologického ústavu Akademie věd ČR. „Kůň je dnes nejlépe prozkoumaným organismem po člověku, měříme-li to počtem přečtených archaických genomů,“ říká René Kyselý.
Koně žili přirozeně ve velkém prostoru Euroasie, od Španělska po Čínu, potenciálních kandidátů proto bylo více. Dosud se kosterní nálezy studovaly především z hlediska morfologie, tedy vzhledu kostí. Podobnost však nemusí vždy znamenat příbuznost. V posledních letech už ale můžeme využívat také archeogenetické metody, díky kterým dokážeme přečíst celé genomy, tedy komplexní genetickou informaci z daného jedince, a to z kostí starých stovky, ale i desetitisíce let.
Ano i ne. Tato naše nová studie navíc zkoumá ohromné území. Pod vedením archeogenetika Ludovica Orlanda z francouzského Národního centra pro vědu a výzkum v Toulouse se na ní podílelo 162 badatelů z různých států a byly analyzovány genomy z 273 archaických koní z 26 zemí Evropy a Asie. Díky intenzivnímu výzkumu posledních let se, mimo jiné, stal kůň nejlépe prozkoumaným organismem po člověku, měříme-li to počtem přečtených archaických genomů.
V Euroasii v době poledové existovaly čtyři genetické linie koní. Studium oněch 273 genomů za pomoci složitých statistických metod ukázalo, že všichni dnešní domácí koně pocházejí z linie, která má původ v ponto-kaspických stepích. Právě zapojení velkého množství genomů z různých míst a kultur a nových statistických metod umožnilo s velkou pravděpodobností lokalizovat toto místo konkrétněji – do oblasti povodí dolní Volhy a dolního Donu, to je do oblasti na sever od Kavkazu. Analýzy zároveň určily dobu domestikace na zhruba 2200 před naším letopočtem, což u nás odpovídá starší době bronzové.
Jako DOM2 je označována proto, že předtím existoval jiný, ještě starší domestikační pokus, ten je označován jako DOM1. Již v polovině 4. tisíciletí př. n. l. v kultuře Botai se v centrální části severního Kazachstánu lidé koně pokusili domestikovat. Domácí koně z kultury Botai ale později zanikli a nemají pokračování v dnešních chovech. Jedinými přežívajícími koňmi z této linie jsou koně zoologicky popsaní jako koně Převalského. Zoologicky byl paleontology popsán také jiný asijský a dnes již vymřelý kůň, a to jako Equus lenensis. Ani ten nepřispěl do dnešních chovů, i když koně této linie žili ještě v době stavby pyramid. Linie DOM2 představující dnešní domácí koně nebyla popsána novým zoologickým druhovým nebo poddruhovým jménem, zůstává jim prostě původní název pro domácí koně, Equus caballus, případně Equus ferus caballus.
Chápu, že by lidé chtěli mít zvláštní nové pojmenování. V současných archeogenetických studiích se ale spíš pracuje s pojmy genetická linie nebo populace. Snažíme se vytvořit fylogenetický strom, jeho součástí jsou různé populace koní dnešních i vymřelých. Je ale obtížné stanovit, kde v něm již začíná nový druh. Biologický druh je definován tím, že jedinci se mezi sebou mohou plodně křížit, to nemůžeme u vymřelých jedinců nebo populací ověřit. Je proto dobře možné, že s novým pojmenováním nikdo nepřijde.
Podpořte Reportér sdílením článku
Krom jiného se věnuje tématům spjatým se vzděláváním.