Ženy v IT oborech? Překážky si vytváříme ve vlastní hlavě

Kolik lidí u nás aktuálně schází v oboru informačních technologií?

Statistiky mluví o dvaceti tisících lidech. EUROSTAT si po covidové pandemii dělal průzkum, jaké jsou nedostatkové pracovní pozice v Evropě. Z pohledu IT pozic, které se tradičně drží na vrcholu, je na tom Česká republika nejhůře. Procento obtížně zaplnitelných IT pozic stouplo z 66 na 78. Na tato místa se nehlásí prakticky nikdo, z koho by šlo vybrat vhodného kandidáta nebo kandidátku. Pro srovnání, evropský průměr je 55 procent.

Jaké předpoklady bych měla mít, pokud se rozhodnu rekvalifikovat pro IT?

Obrovskou výhodou kohokoli, kdo do IT vstupuje, je zájem o řešení problémů, hledání optimálního nebo efektivního řešení. To není jen o matematice, jsou to situace, které řešíme v každodenním životě. Musíte za pochodu vyřešit problém, který má svá omezení a vy si dokážete srovnat možnosti, jejich výhody, nevýhody a dopady a nejvhodnější řešení vybrat. Pro IT jsou ideální lidé, kteří dokážou vidět dopředu, analyzovat možnosti. Je to jako stavět komplikovanou stavbu z Lega. Musíte vědět, že když dáte danou kostku zrovna sem, jaký dopad to bude mít na stavbu za dalších čtyřicet kroků – jestli tu stavbu udrží, jestli nebude překážet… V IT je obrovská řada pozic, v některých tato systematičnost převažuje víc, jinde méně, ale celkově je to dominantní způsob uvažování a komunikační model.

Osobně mám IT spojené s matematikou, technikou, tvrdými daty. Je reálné, aby se v IT uchytil člověk z humanitních oborů?

To spojení s matematikou souvisí s tím, že v českém školství nemáte moc jiných možností, kde cvičit systematické řešení problémů, než v matematice. Jiné předměty jsou silně založené na memorování informací. Ale když se dokáže systematicky na řešení koukat biolog nebo historik, jsou to žádané posily. My bychom v IT potřebovali víc lidí, kteří mají více zájmů a umí je propojovat s IT. Dokážou totiž vnést do řešení problémů nový pohled. Zároveň ale musí počítat s tím, že zpočátku bude trvat, než s týmem najdou společnou řeč a získají si potřebný respekt. Mám k lidem přicházejícím z jiných oborů obdiv, protože IT svět na ně stále není zvyklý, což je velký tlak na jejich sebevědomí. Zvlášť, když sklouznou k tomu porovnávat své IT znalosti s těmi, kteří se v oboru pohybují dlouho.

V jednom z rozhovoru jste řekla, že programovat zvládne i člověk se základní školou. To byla nadsázka?

Jde o to, čemu říkáme programování. Pokud jde o to, že napíšete kód a on funguje, tak to zvládne pětileté dítě. Dnes vás různé programy navádí tak, že si vytvoříte vlastní program téměř bez jakýchkoli znalostí. Ale když mluvíme o programování systémů pro reálné použití, to vyžaduje schopnost vidět takzvaně za roh. Musíte domyslet dopady každého kroku. IT se posouvá do oblastí, kde nahrazuje člověka, a tam si nemůžete dovolit udělat chybu.

Je to nálož, ale zvládnou to

Organizace Czechitas byla založena v roce 2014 s cílem dostat ženy do IT. Daří se to?

Daří, našimi kurzy prošlo přes třicet tisíc žen a tisíce z nich dnes v IT pracují. Bohužel nerostou procenta zastoupení žen v IT, kde jsme stabilně na posledním místě mezi zeměmi Evropské unie, protože neustále rostou absolutní čísla lidí přicházejících do IT. Takže v procentuálním zastoupení není takový posun. Nicméně velkým úspěchem je posun v zájmu o vysokoškolské studium informatiky mezi dívkami. Od roku 2016, kdy jich mezi studenty IT bylo dvanáct procent, se jejich počet přehoupnul přes sedmnáct procent. To je už blízko evropskému průměru.

Je třeba ženy do IT cíleně motivovat? Nikdo jim nebrání do IT vstoupit, možná je to jen opravdu nepřitahuje.

To je častý argument. Že by se to mělo nechat být, že se situace vyřeší sama. Ale studie ukazují, že když máte někde minoritu pod třicet procent, ke zlepšení jen tak nedojde. U nás je zastoupení žen jen okolo deseti procent. Tam pak působí zásadní faktor, a to ten, že člověk nechce být v prostředí, kde má pocit, že si nenajde kamarády, zázemí. Mě se čas od času někdo ptá, jestli se chovají holky u nás na fakultě informatiky jinak než kluci. Ale když je jich tam tak málo, je jasné, že jsou podobnější klukům studentům než ostatním dívkám v populaci. Je těžké, aby do takového prostředí přišla studentka, která svými zájmy inklinuje spíš k ostatním dívkám. Pro ni může být obtížné zapadnout jak mezi kluky, tak mezi ostatní dívky. S tak malým procentem dívek v IT nejde o reprezentativní vzorek ostatních dívek. Proto je i chybou ptát se žen v IT, jak je můžeme dál podpořit. Ptát se totiž musíme těch, které by v IT rády byly, ale nejsou. Těm potřebujeme otevřít dveře.

Jak Czechitas – kromě kurzů – tohle pomáhá měnit?

Vznikají u nás komunity, kde se ženy neuvěřitelně podporují. Žena, která se vzdělává s Czechitas, se dostane do prostředí žen v podobné situaci, a může si říct: „Jé, tady ta holka se taky zkouší rekvalifikovat a není úplně technický typ jako já.“ Má pocit, že se může uvolnit, beze strachu vtipkovat, že jí něco nejde. Kurz je ale jedna část, zásadní roli má tahle komunita v začátcích praxe v IT. Tam ty ženy čeká dlouhá doba, než si vybudují důvěru ve vlastní znalosti a schopnosti a podpora ostatních žen je pro ně zásadní.

Jak vypadá typická zájemkyně o vaše kurzy? Všimla jsem si, že dost z nich jsou mámy řešící nové nasměrování pracovní kariéry.

To je velmi početná skupina. Nejčastěji u nás studují ženy ve věku 25 až 35 let, to spadá do doby, kdy mívají malé děti nebo rodinu plánují. Dostaly se na rozcestí, zda se po mateřské chtějí vrátit ke kariéře, kterou měly. Vidí, že v jejich oboru se možnosti zužují, v IT se rozšiřují. Důležitým rozhodujícím faktorem pro maminky je i to, že chtějí mít flexibilní pracovní dobu, zatímco pro mladší a starší ročníky bývá hlavní motivací výška platu.

IT je široký pojem, zahrnuje řadu profesí. Jak zjistit, co by mi mohlo jít?

Na našich webových stránkách je jednoduchý rozcestník. Vybrat si tu kurz mohou ženy, které o IT nic nevědí, i ty, které mají základy. Programy máme navržené tak, že je tam vždy startovní bod. Nabízíme kurzy zdarma, které se jmenují Poznej a dozvíte se v nich více například o datové analýze, testování. Mně se moc líbí také rozhovory s lidmi z dvanácti různých pracovních pozic na našem portálu O práci v IT. Zjistíte tak, jak vypadá jejich pracovní den, co řeší, kolik hodin tráví na schůzkách, co by člověk měl umět, když do téhle pozice chce jít.

Pomyslným vrcholem vašich kurzů je Digitální akademie, která trvá tři a půl měsíce. Pro řadu žen znamená trojitou směnu – kurz, práce a děti a domácnost. Dá se taková nálož zvládnout?

Je to skutečně obrovská zátěž, ale zvládnou to. Dopředu je upozorňujeme, že bez pomoci rodiny a okolí to nezvládnou. Akademie je až třikrát v pracovním týdnu, začíná v pět odpoledne a končí v devět večer. V sobotu nebo v neděli se pak učí celý den. Mimo to musíte zvládnout práci na projektu, vypracováváte úkoly. Je to dřina, ale odměnou je, že po těch třech měsících šedesát procent účastnic dostává nabídku práce. Další se rozhodnou absolvovat ještě pár kurzů a práci si začnou hledat třeba za rok. Tak i tak se bavíme o obrovském růstu kariéry, který za to stojí.

Nastoupí – a zůstanou

Už skoro rok je u nás mnoho ukrajinských žen, které utekly před válkou a teď pracují v podhodnocených profesích. Není to ideální zdroj nových posil do IT světa?

Máte pravdu a od léta je to jedna z našich nových aktivit. Získali jsme grant od společnosti Google, díky kterému můžeme v rámci programu INCO Academy tisícovce Ukrajinek zdarma nabídnout studium na naší akademii či absolvování IT kurzů s dodatečnou kariérní podporou. Toto vzdělávání je v češtině a ukrajinštině a zatím je o něj velký zájem. Otevřené je i mužům.

Zároveň jste nově založili nadační fond pro znevýhodněné ženy. Na koho je zaměřený?

Na ženy, které by potřebovaly rekvalifikaci, ale naše kurzy jsou pro ně finančně nedostupné. I když se je snažíme dělat za výrazně zvýhodněnou cenu, je přibližně čtvrtinová oproti našim nákladům, stále není nulová. Například Digitální akademie vychází na dvacet tisíc korun. Czechitas už není malá organizace, má velký lektorský a organizační tým, jde už zhruba o tisícovku lidí, kteří jsou do výuky zapojeni. Aktuálně tak v rámci nadačního fondu formujeme způsoby, jakými do podpory zapojit i dárce, aby mohli sami určit, kdo by měl být z jejich vkladu podpořen. Může jít například o maminky samoživitelky. A těm bude udělené stipendium.

Jak se daří vašim absolventkám uspět v IT?

Je to velmi individuální. Máme příběhy žen, které dorostly do manažerek týmů, jedna z našich absolventek je šéfkou IT v jedné z největších bank. Jiné se hledají, zkoušejí, která pozice v IT jim bude nejvíc sedět. Všeobecně ale platí, že ženy, které do IT nastoupily, v něm zůstávají.

Ptám se i proto, že IT je mužský svět a mohou narážet na řadu předsudků.

Mám zkušenost, že často si tu překážku vytváříme jako ženy ve vlastní hlavě. Když mluvím s absolventkami, vyprávějí, že kolegové jsou skvělí, snaží se je podporovat, ale ony mají pocit, že na to nemají, že to nezvládnou. Ženy mají tendenci se při srovnávání s kolegy hodnotit jako slabší, než skutečně jsou, ač to samotné prostředí se je snaží podporovat.

Vy sama jste se někdy podceňovala?

Když jsem studovala informatiku, seděla jsem v poslední lavici a nikdy jsem se nezeptala, když jsem něčemu nerozuměla. Nemyslím si, že bych se chovala stejně, kdybych byla kluk nebo kdyby se mnou ve třídě sedělo víc holek. Trvalo mi nějakých patnáct let, než jsem pochopila, že to, co jsem považovala za své slabé stránky, je pro mě naopak silné a přínosné. Prostě platí, že jak se vnímáte vy, tak vás vnímá okolí. Když máte důvěru ve své silné stránky, věříte si, neshazujete se, věří vám i lidé kolem.

Nebudeme si lhát, že pro nemálo lidí je IT svět atraktivní díky vysokým platům. Absolvuji kurz, nastoupím do práce a budu se mít dobře?

Minimálně dva roky budete muset počkat, než se na ty hezké peníze dostanete. Našim studentkám říkáme, že je potřeba počítat s tím, že mohou mít ze začátku peníze nižší než u své předchozí práce. Sice mají za sebou kurz, ale spoustu věcí se ještě musí naučit. Každou hodinu, kterou odpracují, musí někdo další zkontrolovat, projít s nimi, ukázat jim správnou cestu. Ale právě IT firmy tohle dělají, investují do vašeho rozvoje, protože vědí, že se jim vyplatí, když profesně vyrostete. A když se vám to povede, můžete brát násobky svých dřívějších mezd.

Jak to, že je IT tak dobře placené?

Protože i když jsou IT řešení extrémně drahá, majitelé firem vědí, že si ta řešení na sebe vydělají. Vrátí se jim mnohonásobně zpátky. Proto je po digitalizaci procesů taková poptávka. Navíc je firmám jasné, že když nebudou mít IT řešení, předběhne je konkurence.

Nestává se IT díky prosperující budoucnosti atraktivním oborem pro rodiče řešící, jakou profesní cestou by se měly vydat jejich děti?

Řekla bych, že rodiče jsou konzervativní a bojí se riskovat, že by jejich děti nedostudovaly. Často i právě holky od informatiky odrazují. Děsí je představa, co by dívka dělala, kdyby školu nedostudovala. Často si IT spojujeme s nadlidmi, představujeme si, že musíte mít IQ 150, být tak trochu nerd. Když takový nejsem, jdu jinam. Tím ztrácíme část studentů, kteří by na informatiku určitě měli, ale jdou na jinou školu za jistotou.

Co s tím?

Bylo by skvělé, kdyby rodiče změnili pohled na věc a řekli si, že i když dítě stráví dva semestry na IT škole, kterou nedostudují, tak i ten rok se mu bude strašně hodit. Je to rok IT vzdělání zdarma, může jít pak studovat jinou školu, ale ten základ informatiky v pracovním životě jako když najde. Anebo to dopadne dobře, dítě školu dokončí a získá skvělý vstup do profesní kariéry. Jestli jiné obory zažívají krizi, tak situace v IT je víc než růžová.