Kafka jí řekl: Spal mé texty. Ale Dora neposlechla

Před lety jsem se vás ptala, zda jste příbuzná s Kafkovou poslední láskou. Tehdy jste si nebyla jistá. Teď už víte?

Tuhle otázku dostávám pořád dokola. Chápu, že to lidi zajímá, ale já vlastně nepotřebuji znát odpověď. Mohla bych si udělat DNA test s příbuznými Dory, nemyslím však, že je to potřeba. My už totiž jsme rodina díky tomu, co jsme prožili.

Na začátku 70. let jste studovala herectví a prý se váš tehdejší učitel zmínil právě o Doře. A nebylo to zrovna v dobrém…

Vlastně jen jednu větu, ale ta mě dost zaujala: „Kafka Doře zemřel v náručí a ona pak spálila jeho texty!“ Přišlo mi, že jsme si v mnoha směrech byly dost podobné. Dora pocházela z židovské rodiny, stejně jako já. Nadchla se pro divadlo a chtěla v něm být nejlepší. A já jsem to tenkrát cítila stejně. Hodně mi pomohlo, když jsem dostala badatelské stipendium v Berlíně a mohla jsem čtyři měsíce prozkoumávat místa, kde Kafka a Dora bydleli v roce 1923. Jednou mě v archivu zaujala nějaká knížka. Druhý den jsem si ji šla vyzvednout a na mém stolku byl vzkaz: „Pokud hledáte něco o Doře, ozvěte se! Laskovi.“ Tak jsem se dostala k rodině Dořina manžela Lutze Laska. Oni mi řekli spoustu zajímavých informací a další jsem zjistila, když se mi v Paříži podařilo objevit Dořin deník. Začala ho psát pár měsíců předtím, než v roce 1952 zemřela.

Devětatřicetiletý Kafka svou poslední lásku potkal na dovolené u Baltu. Co je spojilo?

On řadu let toužil po tom, aby poznal, co skutečně znamená být příslušníkem židovské komunity, a neustále hledal cestu ke svým kořenům. Pětadvacetiletá Dora pro něj představovala opravdové židovství. Vyrůstala v ortodoxní rodině v Polsku, její příbuzní dodržovali židovské zvyky a tradice a vyprávěli si mezi sebou starodávné příběhy. To Kafka z domova neznal. A čím byl on pro ni? Na to je, myslím, snadná odpověď. Muž, který už má ledacos za sebou, a přesně ví, co chce. Dora cítila, že mu může věřit, a chtěla se od něj i něco naučit.

PSANÍ VERSUS VZTAH

Zmínky o Doře najdeme ve spisovatelově korespondenci, ale pro vás byl hlavním zdrojem informací její deník. Jak vylíčila soužití s Kafkou?

Čerpala jsem nejen z deníku, ale také z jejích dopisů a z rozhovorů s pamětníky, kteří Doru znali. Díky tomu jsem pochopila, proč právě ona byla tím hlavním impulzem, že se Kafka poprvé v životě rozhodl kvůli lásce opustit rodné město. Odstěhoval se z Prahy do Berlína, aby mohl bydlet s Dorou. Často si povídali o tom, co napsal. Dokonce jí předčítal své texty. Nikdy předtím svým přítelkyním nedovolil, aby pomyslně nahlédly do jeho literárního světa. A co bylo také jiné oproti předchozím vztahům – Dora naprosto respektovala jeho životní styl. Kafka se totiž vždycky trápil, jak zkombinovat psaní, které pro něj bylo životně důležité, a partnerský vztah. Měl obavy, že žádná žena nepochopí, co pro něj psaní znamená. Dora tomu rozuměla. Starala se o něj a on o ni. Jejich společný život byl zcela podřízený psaní. Sedávali v jednom pokoji, kde on psal a ona pletla nebo vařila.

Kafka i Dora věděli, že asi nemohou nic plánovat vzhledem k tomu, jak byl Franz vážně nemocný. Jeden sen ale přece jen měli…

Do poslední chvíle věřili, že se vypraví do Palestiny a otevřou si tam restauraci. Dora bude vařit a on se vyučí číšníkem, dokonce trénoval nošení talířů. Zleva, zprava žongloval talířem a Dora se zlobila: „Nech už toho, jídlo stydne!“ Když k nim přišel na návštěvu Kafkův nejlepší přítel Max Brod, říkal, že tohle je ten nejšťastnější Franz.

JMÉNA NA ZDI

Slavný spisovatel zemřel v roce 1924. Dora přijela na jeho pohřeb do Prahy. V 80. letech jste se vydala po jejích stopách. Co jste tehdy zjistila?