Slováci už roky přiživují nenávist vůči jakékoliv jinakosti

Informace o tragédii v bratislavském klubu Tepláreň, při níž útočník zabil dva lidi a jednu ženu zranil, způsobila šok i v Česku. Čím to je, že jsme tak překvapení?

Češi si stále myslí, že jsme si v mnohém podobní, ale ono to tak ve skutečnosti není. Neustále si nás idealizujete. Působil jsem v českém prostředí řadu let, a vždy mi přišlo, že nás buď vidíte mnohem negativněji, nebo mnohem pozitivněji, než jací ve skutečnosti jsme. A tohle trvá už od 19. století, kdy jste si o nás mysleli, že jsme země s krásnou bukolickou krajinou, kde se pasou ovečky. A týká se to i nynějších projevů rasismu, kdy říkáte: „To je u nás stejný!“. Jenže ono opravdu není. Slovenští fašisti jsou mnohem grobiánštější, mnohem násilnější. Nesnaží se nic slovně zaobalit a rovnou napíšou: „Pověsíme tě!“ Slovenská společnost je už velmi dlouho naplněná nenávistí. LGBTI komunita pro řadu Slováků symbolizuje Západ, dekadenci a představuje nepřítele, proti kterému je třeba se sjednotit. Něco, co domněle ohrožuje tradiční hodnoty. Členové této komunity se v podstatě stali Židy 21. století.

Jak byste popsal prostředí, které toho útočníka ovlivnilo?

Naprosto klíčová je společenská atmosféra. Pokud je v ní dlouhodobě nenávist, tak se takový čin může stát kdekoliv, když máte odhodlaného jedince. V tomhle případě bylo hodně důležité i to, že jeho rodina byla silně ovlivněná konspiracemi. Vnímal tyto názory už od dětství. A pak je tu další vliv, který je pro Slovensko atypický. Tento mladík nebyl v kontaktu se slovenskými fašisty. Vnímal je jako venkovské hlupáky, on komunikoval téměř výhradně se zahraničními neonacisty v Anglii a v Americe. Vzhlížel k norskému teroristovi Andersi Breivikovi nebo k Brentonu Tarrantovi, který zavraždil desítky lidí v mešitě v Austrálii.

BOJOVNÍCI Z INTERNETU

Mapujete projevy rasismu nejen na Slovensku, ale spolu s kolegy z ECRI i po celé Evropě. Už nějak komentovali bratislavskou tragédii?

Nečekali takový masakr, ale věděli, že je u nás taková atmosféra. Slovenská společnost má dlouhodobě problém s jakoukoliv jinakostí, dokonce i vůči handicapovaným lidem. Z výzkumů ILGA, což je Mezinárodní asociace leseb, gayů, bisexuálů, trans a intersex lidí, vyplývá, že když se ptali na Slovensku, zda lidé znají někoho z LGBT komunity, tak 45 procent respondentů odpověděla, že nikoliv. Což je vtipné, protože to by museli žít někde v lese mimo civilizaci! Samozřejmě, že členy této komunity běžně potkávají, ale neví o tom. Když se o nich na Slovensku mluví, tak se říká, že to jsou „úchylové, kteří běhají nazí“ a hodně lidí reaguje: „Fuj, to je odporné!“ a přitom neví, že třeba jejich sousedé patří k této komunitě.

Radikalizaci útočníka hodně přispělo, že sledoval nejrůznější extrémisty na internetu. Popsal byste, jak takový příklon k extrémismu probíhá?

Zatím je veřejnosti celkem neznámé, jak velký vliv může mít internet na mladé lidi. Oni se ani nemusí setkat osobně s nějakým radikálem. Stačí, že sledují nejrůznější videa a další informace na internetu a začne je fascinovat, že by mohli dokázat něco zásadního, co ochrání „bílou rasu.“ Je to fenomén, který rezonuje především mezi dospívajícími. Podle britských expertů na extremismus byla nejkratší doba radikalizace 37 dnů, kdy se z úplného ateisty stal člověk, který chce bojovat za Islámský stát. Takže si představte někoho, kdo je naprosto pohlcený tím, co čte na internetu, přidejte k tomu atmosféru na Slovensku a také to, co se dělo u něj v rodině, kde byly nezabezpečené zbraně. Jeho otec ho vodil už několik let na střelnici. Z jeho textů je zřejmé, že cítil podobnou hrdost jako islámští bojovníci, kteří na sobě odpálí bombu a jsou z nich „mučedníci“.

Někteří spolužáci říkají, že byl outsider, jiní zase tvrdí, že byl velmi komunikativní a chtěl diskutovat o radikálních tématech. Proč se o tom mladíkovi hovoří odlišně?

Outsider v tom smyslu, že si neuměl najít přátele. Můj syn s ním chodil do školy. Ptal jsem se ho, jaký byl. Prý divný, nedalo se s ním vůbec bavit. Žil ve svém světě. Všichni, kdo ho znali, si pamatují, že reagoval neadekvátně. Měl výbuchy hněvu, proto se s ním nebavili, o to víc byl asi aktivnější na internetu. Myslím, že je důležité vysvětlit, že se nezaměřoval primárně na nacionalistickou linku, ale bojoval za rasu. Prostě mu nezáleželo na konkrétní zemi, ale na tom, že musí ochránit tu „bílou rasu“ a je pro to ochoten i zemřít.

NÁZOROVÉ ROZDÍLY

Hodně důležitý je také veřejný obraz, kdy někteří slovenští politici mluví o LGBTI komunitě se despektem…