Rom a gay. S dvojí diskriminací si v Česku nevíme rady

4. srpna 2023

Byl prvním LGBTQ+ aktivistou z řad českých Romů, natáčel dokumenty pro Českou televizi, hrál v Národním divadle, vyučoval romštinu a v roce 2013 se rozhodl založit občanské sdružení Ara Art. Pořádá kulturní akce, ale taky nabízí LGBTQ+ romské komunitě odbornou pomoc a podporu. Ani po letech Davida Tišera aktivismus neopouští, i když bojovat s dvojí diskriminací není často snadné.

Byl jste aktivista už od mala?

Vlastně ano. Rodiče mi vždycky říkali, že se musím zastávat slabších a všímat si okolí, a když se děje něco nespravedlivého, mám se ozvat.

Nenarážel jste někdy na to, že vás dospělí nebrali vážně?

To se mi naštěstí nestávalo. Nechodil jsem za nimi s malichernostmi, ale když už opravdu o něco šlo.

A kdy se začalo ukazovat, že by to mohla být součást i vašeho dospělého života?

Na střední škole. Nevnímal jsem se tehdy jako aktivista, ale objevovaly se věci, které mi vadily, a tak jsem začal jezdit třeba na demonstrace.

Na jaké?

Na různé, ale vždycky se týkaly Romů. Jednou jsem třeba jel do Letů u Písku, ale spletl jsem se a dostal se na demonstraci neonacistů. Ale dobře to dopadlo. Nebo jsem přespával v kontejneru před Úřadem vlády, když byla ta aféra s Čunkem (vsetínský starosta Jiří Čunek nechal v roce 2006 postavit na okraji města kontejnerové domy pro Romy; pozn. red.).