První „skleněnku“ vyrobila omylem, teď už si je objednávají i z ciziny

31. srpna 2023

Studovala veřejnou správu a v ní taky viděla svou budoucnost – věřila, že najde „teplé místečko“, na němž bude spokojená. Nakonec ale šumavská rodačka Kateřina Macháčková zakotvila v úplně jiném oboru. Vyrábí Šumavské Skleněnky – jedinečná lízátka, která připomínají spíš ozdobu. Jsou totiž čirá a uvnitř najdete jedlé květy, sušené ovoce nebo jedlé zlato. Ročně jich Kateřina vyrobí až dvacet tisíc, část z nich putuje do zahraničí. Koupit se dají třeba i v jedné vídeňské cukrárně.

Jak náročné je vyrobit lízátko? Zvládne to i člověk bez předchozí cukrářské zkušenosti?

Jsou různé druhy. Když jsme před osmi lety začaly s maminkou provozovat bistro v Sušici, začínala jsem těmi jednoduššími – nejprve pečenými, pak karamelovými, až pak přišla na řadu ta klasická cukrová. To v určitém poměru smícháte krystalový cukr s vodou, přidáte ocet a pak pomalu vyvařujete vodu. Později hmotu obarvíte a dochutíte. Takhle se mi ale jednou povedlo udělat lízátko, které bylo téměř čiré a mně se hrozně líbilo.


Víte, čím to bylo? Co jste udělala jinak než obvykle?

Já vlastně dodnes nevím, ale nejspíš jsem tu cukrovou hmotu špatně vyvařila. Když se při vaření překročí určitá teplota, začne hmota karamelizovat a lehce zažloutne, což se tehdy ale nestalo. A i když jsem to pak zkoušela mnohokrát zopakovat, různými teplotami i změnami postupů, čiré už se mi udělat nepodařilo. Natolik se mi ale zalíbilo, že jsem začala pátrat, jak ho udělat jinou cestou. Narazila jsem tehdy na izomalt, což je název, který připomíná spíš chemickou zbraň, ale je to sladidlo z cukrové řepy (smích).

Z něj jdou čirá lízátka udělat bez problémů?

I tady je potřeba hlídat teplotu, ale pracuje se s ním výrazně lépe. Oproti cukrové hmotě navíc mnohem lépe tvrdne a lízátko se neroztéká. Využívají ho i špičkoví cukráři, například k výrobě různých skulptur na dorty.


Pamatujete si, čím jste své první čiré lízátko ozdobila?

To první se mi podařilo udělat na podzim, což nebyla zrovna nejlepší doba. Těžko totiž venku seženete nějaké jedlé květy, které nebudou chemicky ošetřené. Naštěstí jsem objevila na zahrádce sedmikrásky, které své jméno dostaly podle toho, že jsou sedm měsíců v roce krásné.


Většinu jedlých květů si dnes sama vypěstujete. Jaké květiny bychom u vás na zahrádce našli?

Kromě sedmikrásek tam mám macešky, lobelky, fuchsie, světlice, pomněnky, levanduli nebo mátu. Suším ale také květy černého bezu nebo třešně. Ty se mi ale třeba zrovna letos nepovedly vůbec vylisovat. Asi byly navlhlé po dešti a kvůli tomu ztratily barvu. Některé květy si ale musím objednávat, protože v šumavských Prášilech, ve skoro tisíci metrech nad mořem, nejsem schopna je vypěstovat. Třeba chrpa sice roste všude na polích, ale je postříkaná chemií. A chrpa horská, která tu celkem běžně roste, je zase chráněná.

Přečtěte si také


Jak to u vás doma vypadá, když květy sušíte?

Podpořte Reportér sdílením článku