Žádné hogo fogo. Ale jsme Hogo Fogo

Post Image

Žádné hogo fogo. Ale jsme Hogo Fogo

Play icon
12 minut
Kuře na paprice

foto Adolf Horsinka a Hynek Jahoda

Jak se zrodil název oblíbeného podniku, v němž si podle sezony a nálady můžete dát kachní stehno s teriyaki a rakytníkem, francouzskou bujabézu, vietnamské Bun bÒ nebo chřest s holandskou omáčkou? Na počátcích existence bistra padla v hovoru věta: Nebudeme žádný hogo fogo podnik. „A tak jsme se toho chytli,“ říká Tereza Ovšáková, jedna ze zakladatelek ostravského bistra Hogo Fogo, které nabízí recepty světové kuchyně v novém podání a vytváří vlastní vegetariánské a masové kombinace.

Sezona chřestu je v polovině května v plném proudu: jarní zelenina se ve stylovém bistru Hogo Fogo v Ostravě podává v kombinaci s nadýchanou holandskou omáčkou, křupavými smaženými francouzskými brambory se sušeným žloutkem, bylinkovým olejem a lískovými oříšky. Od následujícího týdne se chřest přesune mezi polévky: podávat se bude jemný chřestový krém a hosté si budou moct objednat také rakouský tafelspitz nebo pork roast burger z vepřového kolene.

Chřestový krém a tafelspitz – to druhé bylo mimochodem oblíbené jídlo císaře Františka Josefa I. – ukazují jeden ze zásadních rysů tohoto podniku. Na menu se vždy věnují také vegetariánským pokrmům. Když se totiž v roce 2015 třiadvacetiletá Tereza Ovšáková rozhodla spolu s kamarády Petrem Jonášem a Pavlem Niedobou rozjet vlastní bistro, nemohla jíst maso. „Najít ale v Ostravě dobrou vegetariánskou restauraci bylo v té době téměř nemožné,“ vypráví Tereza.

Přečtěte si také

Vajíčka v Anglii

Do světa gastronomie se rodačka z Ostravy Tereza Ovšáková dostala v roce 2011, když jí ještě nebylo ani dvacet. Nedostala se na vysokou školu a odjela do Anglie. „Gastronomická kariéra je asi silné slovo, ve snídaňovém bistru jsem připravovala vajíčka na sto způsobů,“ vypráví. Dělala základní věci – myla nádobí a škrábala zeleninu. Řekla by tehdy, že o pár let později založí vlastní bistro?

„Nenapadlo mě, že bych se vaření mohla věnovat profesionálně, nebyl to můj sen a do doby, než jsem si prošla stážemi ve Španělsku a na Kanárských ostrovech, jsem o tom ani nepřemýšlela,” vysvětluje. Že si mohla vyzkoušet vaření v tamních dobrých podnicích, bylo výsledkem její vytrvalosti kombinované se štěstím. A teprve na těchto stážích, jak říká, začala zjišťovat: co se jiní za kuchyňskou linkou učí měsíce a roky, ona zvládá vcelku snadno a rychle.

Že by se tedy přece jen vydala cestou gastronomie?

Podpořte Reportér sdílením článku