Karikaturista z časopisu Sorry: Černý humor? My jsme vlastně byli strašně hodní
22. dubna 2022
22. dubna 2022
Jan Vaca
Před třiceti lety, na jaře 1992, vyšlo historicky první číslo humoristického časopisu Sorry. Příznivci černého – a z dnešního pohledu i nekorektního – humoru tehdy našli novou modlu. Některé vtipy Michala Hrdého, Milana Podobského, známého pod přezdívkou Fefík, nebo Marka Douši už stihly zlidovět. „Nic podobného v Česku v té době nebylo a my jsme objevovali všechny možnosti, kudy se dalo jít,“ říká posledně jmenovaný.
Protože tady takový časopis nebyl. Sice ještě vycházel Dikobraz a potom nějakou dobu i Podvobraz. Josef Kobra Kučera taky začal vydávat týdeník KUK, který byl spojený s Českou unií karikaturistů, a rozjel i měsíčník ŠKRT. Ale protože patřil ke generaci šedesátek, bylo to dost zaseklý někde v minulosti. Výběrem autorů i zlomem. U KUKu to zase bylo vymyšlený tak, že tam mohli vydávat všichni členové unie karikaturistů. Což je sice super nápad, ale je to zároveň i blbý, protože nemůžeš někoho odmítnout a udělat dobrý výběr.
Jo, to jo. Já jsem se tam tehdy nějak vnutil a dělal jsem tam redaktora. Ale když potom už nebyly peníze na honoráře, postupně to skomíralo. Odešla i největší esa, jako byl třeba Vladimír Jiránek. No a my jsme se tehdy dali dohromady s Michalem Hrdým a začali po hospodách dělat KUK trochu pirátsky.
Bylo to fajn. S Michalem jsme si nabrali špígly, obrázky a pravítko, které se dřív používalo k lámání časopisů. Výběr jsme měli, řekl bych, hodně přísnej. Ale hlavně když nám vyšlo místo, tak jsme to nepřelomili, ale rovnou v hospodě dokreslili. Se zlomem jsme se moc nemazali.
Počkej, to ještě není celý.
My jsme samozřejmě nebyli s Michalem Hrdým sami. Vlastně se postupně vytvořila taková partička rebelantů, pokud se to tak dá říct. Do Škrtu nosili Záškrt — Fámyzdat Fefík a spol. A já s nimi začal chodit na pivo. Domluvil jsem pak s nějakou buchtou výstavu v Blansku, kam jsme se vypravili všichni. Probrali jsme tam všechny možný nápady, chtěli jsme prostě začít dělat něco, co tu ještě nebylo. Hrozně jsme se přitom zrubali burčákem. A pak v Praze kluci z Fámyzdatu, kteří tehdy dělali sporťáky ve Večerce (deník Večerní Praha, pozn. red.) u Fidelise Schlée, řekli, že za ním zajdou a ten nový časák s ním domluví. No a on řekl, že jo, že to bere.
Podpořte Reportér sdílením článku
Pracuje jako ředitel médií společnosti Internet Info.